Abstrakt
Náboženská apropriace, spojená s idealizací a romantizací, má v antropologii špatnou pověst a je často vykreslována jako překážka vzájemně smysluplné mezináboženské spolupráce. Na základě etnografie návštěv původních obyvatel Latinské Ameriky v České republice tuto problematiku přehodnocuji pomocí konceptu ekvivokace jakožto ontologického dorozumění-v-nedorozumění, k němuž dochází při setkávání a překladu různých světů. Při těchto setkáních je obtížné vyhnout se vzájemné idealizaci, přesto je obě strany mohou považovat za smysluplná a přínosná, a to právě proto, že se odehrávají v rámci jejich vlastních perspektiv, jejichž prostřednictvím se vystavují jinakosti a možnosti transformace. Při posuzování interakce indigenních kosmologií a rituálů se západním alternativně spirituálním („New Age“) milieu je navíc nezbytné uvážit neredukovatelnou rozmanitost jednotlivých hlasů, přístupů a činitelů.
Bio
Jan Kapusta, Ph.D. je odborným asistentem na Katedře antropologie FF ZČU v Plzni. Zabývá se antropologií náboženství, terénní výzkumy prováděl mj. mezi Mayi v Guatemale. V současnosti se věnuje vzájemnému vztahu indigenních kultur a západní alternativní spirituality (např. indigenizaci a apropriaci, glokalizaci a hybridizaci náboženství či tvorbě globálního spirituálního diskursu). Teoreticky se pohybuje na rozhraní existenciálně fenomenologických a ontologických přístupů v antropologii. Je autorem knihy Oběť pro život: tradice a spiritualita dnešních Mayů (Argo 2020) a řady článků v odborných časopisech, jako jsou Český lid, Anthropos, Journal of Religion in Europe, Religion, State & Society nebo Ethnos.