.
Cargo je ediční řada Sociologického nakladatelství (SLON) vydávaná ve spolupráci s Českou asociací pro sociální antropologii (CASA). Cílem této ediční řady je rozšířit povědomí o sociální a kulturní antropologii a nabídout analýzy života v jiných společnostech/kulturách, či jiný pohled na společnost naši, širší čtenářské obci. Knihy v edici Cargo se obejdou bez přílišného užívání odborné terminologie a diskusí teoretického rázu vyžadujících znalost problematiky oboru.
Ediční řadu řídí ediční rada ve složení Luděk Brož (předseda), Juraj Buzalka a Jiří Ryba.
Všichni členové České asociace pro sociální antropologii mohou na knihy z edice Cargo uplatnit v nakladatelství SLON 30% slevu.
.
V edici dosud vyšlo:
Kniha Sobí lidé vás zavede mezi Eveny na nejchladnější obydlené místo naší planety do Verchojanského pohoří v západním Jakutsku v Ruské federaci. Evenové by tam ani ve 21. století nemohli žít bez svých čtyřnohých společníků sobů. Tato pozoruhodná zvířata v symbiotickém vztahu s člověkem sdílejí své dokonalé přizpůsobení těmto extrémně drsným podmínkám. Jako tažná a jízdní zvířata a jako soumaři zajišťují dopravu lidí i věcí. Svým mlékem, masem, kožešinou a parohy Eveny krmí, šatí a zajišťují jim příjem peněz. Autor knihy Piers Vitebsky jde ovšem v porozumění této symbióze mnohem dál, když do hloubky sleduje další aspekty vztahu Evenů a jejich sobů. Poodhaluje význam sobů ve snění a metaforických vyjádřeních vztahů mezi lidmi, jejich roli zrcadla, dvojníka-dubléra i oběti a také cháronovský úkol dopravy evenských duší na onen svět – odtud zřejmě fascinující asociace soba a letu, která celou knihu uvozuje. Sobí lidé jsou velice čtivě napsanou etnografií zručně balancující na pomezí odborné a populárně naučné literatury.
.
Ghoshova cesta do starobylé země začala v knihovně Oxfordské univerzity, kde při hledání materiálů ke své disertační práci narazil na edici středověké obchodní korespondence, kterou z rukopisů nalezených v geníze káhirské synagogy vydal arabista Šlomo Dov Goitein. Kniha Ve starobylé zemi, která vyšla poprvé roku 1992, spojuje dva příběhy: autorovo autobiografické vyprávění, či vzpomínky z terénního výzkumu v Egyptě (1980-81 a 1988) a historickou rekonstrukci života kupce Ben Jica a jeho otroka Bommy, jehož postava se stává autorovým alter egem. Fascinuje ho na ní už samotná skutečnost, že se tak nevýznamná postava stala shodou náhod součástí psané historie, ale zejména kulturní propustnost světa, v němž on i jeho pán žili.
.
Kniha pojednává o různých aspektech života slovenských au-pair v britských rodinách – o rozhodnutí stát se au-pair, o tom, jak je člověk vnímán jako au-pair, o samotné práci au-pair a o dalších vztazích souvisejících s pobyty au-pair, o tom, jak au-pair tráví volný čas, jaké kontakty mají s domovem i mezi sebou navzájem apod. Základem knihy byl etnografický výzkum využívající standardní antropologické metody. Terénní výzkum byl proveden mezi slovenskými au-pair v oblasti Londýna a zahrnoval 50 au-pair a více jak 80 hostitelských rodin. Autorka a autor výzkumu a knihy se nezabývají formálními aspekty této placené péče, nýbrž akcentují témata důležitá pro samotné aktéry a aktérky: vztahy, které au-pair v cizím prostředí navazují, objevování hostitelské země, rozpaky, ponížení a nedorozumění v rodinách.