Dovolujeme si Vás pozvat na Valné shromáždění, které se uskuteční
dne 19. 2. 2021 od 13:00 v aule Fakulty humanitních studií UK, Pátkova 2137/5, Praha 8, a zároveň online na platformě ZOOM na adrese: https://cuni-cz.zoom.us/j/93285750350

The Sport Industries in the Neoliberal Age
and the Reconfiguration of Future in the Global South

Since the late 1980s, a constellation of social and political dynamics has placed the possibility of a professional career in sport front and center in how young men in the Global South see the future. In most world sports, the hope of a sport career invariably means migrating to the Global North, and migration to pursue a career in sport has emerged as the desirable alternative to migrating to escape poverty. However, the probability of success in this endeavor is infinitesimal: not only do many hopefuls fail to migrate at all, but if they do, they often end up in undesirable locations, where their presence may not be welcome and where they struggle to make ends meet, secure residence documents, and gain the talent recognition they seek. Young men are all too aware of the disproportionate imbalance between possibility and probability, and yet they persevere, raising the question of what motivates them to do so. The answer lies in large-scale structural dynamics that encourage a cruel optimism in the contemporary moment, particularly in the reconfiguration of the self through neoliberalism.

Niko Besnier is currently in Social and Cultural Anthropology, Faculty of Humanities, Charles University, and Professor of Cultural Anthropology at the University of Amsterdam and Research Fellow at La Trobe University Melbourne. He has been affiliated with numerous institutions in Europe, the United States, Australia, New Zealand, and Japan. His most recent publications are The Anthropology of Sport: Bodies, Borders, Biopolitics (coauthored, University of California Press 2017, also in Japanese, French, and Spanish) and Sport, Migration and Gender in the Neoliberal Age (co-edited, Routledge 2021). In 2015–19, he was Editor-in-Chief of American Ethnologist.

Kniha Původní obyvatelé a globalizace se zamýšlí nad současnou situací domorodých obyvatel pěti kontinentů. V pěti tematických blocích, z nichž každý představuje specifický úhel pohledu, kniha reflektuje dopady globálních procesů na původní obyvatele i složitou síť vzájemných vztahů, v nichž nemusejí figurovat pouze ve stereotypní roli pasivních obětí, ale jejichž podobu mohou i sami ovlivňovat. Kniha, určená českému a slovenskému čtenáři, poskytuje komplexní pohled na problematiku původních obyvatel v kontextu současného globalizujícího a glokalizujícího se světa.

Lucia Bistárová (Národné osvetové centrum)
Tomáš Boukal (Katedra sociální a kulturní antropologie FF Univerzity Pardubice)
Monika Brenišínová (Středisko ibero-amerických studií FF Univerzity Karlovy)
Marek Halbich (Katedra sociální a kulturní antropologie FHS Univerzity Karlovy)
Martin Heřmanský (Katedra sociální a kulturní antropologie FHS Univerzity Karlovy)
Jana Jetmarová (Katedra filosofie FP Technické univerzity v Liberci)
Martin Soukup (Katedra sociální a kulturní antropologie FF Univerzity Pardubice)
Lívia Šavelková (Katedra sociální a kulturní antropologie FF Univerzity Pardubice)

Východiskem této přednášky je, že populární kultura sehrála důležitou roli ve formování veřejného povědomí o tom, co je demokracie a kapitalismus po roce 1989. Zaměří se tak na české, slovenské a polské filmové obrazy transformace z 90. let a ukáže, že komerční kinematografie může být relevantním historickým pramenem pro zkoumání představ, mýtů, stereotypů a kulturních praktik spojených s nástupem volného trhu a jeho doprovodnými společenskými fenomény, jako byly privatizace, soukromé podnikání, ale také hospodářská kriminalita, rozvoj kuplířství či trh s drogami. Přednáška ukáže, že zatímco se polská kinematografie soustředila na didaktické poselství o podnikavosti a osobní iniciativě v souladu s dobovým heslem „vzít věci do vlastních rukou“, česká kinematografie nabízela ambivalentnější obrazy, vypovídající o pocitech překvapení, bezmoci či neschopnosti při setkání s volným trhem; slovenská kinematografie pak představuje obraz někde mezi těmito dvěma póly. Abychom porozuměli těmto rozdílným zobrazením zkušeností a očekávání pojících se s transformací, musíme se podívat na delší hospodářské dějiny Československa a Polska a různé hodnotové asociace spojené se soukromým podnikáním za státního socialismu, jakož i na podmínky filmové produkce v těchto zemích. Popkulturní sdělení o náhlých změnách po roce 1989 jsou zakotvena v kulturních i ekonomických kontinuitách, které nám kinematografie tohoto období výmluvně ilustruje.

Veronika Pehe působí jako vědecká pracovnice na Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde je držitelkou Marie Skłodowska-Curie Fellowship. Ve své práci se zaměřuje na kulturní dějiny střední Evropy, dějiny postsocialistických transformací, kulturní paměť a paměťovou politiku. Je autorkou knihy Velvet Retro: Postsocialist Nostalgia and the Politics of Heroism in Czech Popular Culture (Berghahn Books, 2020).

Nově je na Youtube CASA dostupný záznam z Gellnerovského semináře Thomase Hyllanda Eriksena „The future of diversity in the Anthropocene: Globalisation, nation and culture“.

Current approaches to antimicrobial resistance (AMR) suffer from a reductionistic worldview; complex multilevel-multi-dimensional interconnected issues are reduced either to a problem of personal behavior (e.g. ill-informed practices or non-compliance) or structural factors (such as legislation or drug regulation). By tracing how the concerns over “inappropriate drug use” evolved in global policy discourses, this paper argues for a shift to a more nuanced “sociotechnical system” understanding of AMR situation. Viewed from such a system perspective, complex AMR problems can be better understood as attributable to a sociotechnical system of “therapeutic sociality,” in which various aspects of human social life has been medicalized and pharmaceuticalized. A system view is helpful to identify a set of interconnected problems inconceivable through reductionistic analysis which seeks to break down problems into their constitutive parts. Five key issues are proposed to draw attention away from seeking and blaming the bad parts to seeing more effective leverages to reshape system dynamics. These are (1) Human-centric bias in policy and technological activities; (2) Drug-oriented healthcare in which antibiotics ritualistically replace and define “care”; (3) Vulnerability through increased intensification of productivity; (4) Cognitive dissonance and the decremental disintegration of regulatory system; and (5) Geographic misconception of geo-social topological function. Viewing AMR problems through a fresh perspective of a sociotechnical system could bring about new possibilities on how the problems of AMR are framed and engaged.

Komatra Chuengsatiansup is Director of the Society and Health Institute (SHI) at the Ministry of Public Health, Thailand. He received his MD from Chulalongkorn University and his PhD in social anthropology from Harvard University in 1998. His work at the Society and Health Institute includes research programs on the history of medicine and public health; the philosophy of science and medicine; anthropology and community health; civil society and health systems reform; and indigenous healing systems in Thailand.

In October of this year (2019), the first two so-called ISIS-children arrived in Austria. Their mother was separated from her children, had disappeared during the war. Nothing is known about the father. Lacking birth certificates, citizenship was granted based on a DNA-test that established the kinship with their Austrian mother. The Kurdish self-government then gave them over to the Austrian state representatives at the Syrian border. Meanwhile, custody has been transferred to their maternal grandmother. This is only one recent example of the deep entanglement between kinship, state and care. Despite and constant co-production, kinship and state are still often dealt with conceptually separately, or even contrasting domains, which creates unhelpful blind spots. In my talk I w ill propose a relational approach that uses care as an entry road into ethnographically researching their intricate relationship. The aim is to show how kinship is not only influenced by the state but also shapes political structures. Ultimately, I argue t hat overcoming the stereotypical divide and myth of the „modern“ family as functionless in politics, can be an important contribution of anthropology in public debates.

Tatjana Thelen is Professor in the Department for Social and Cultural Anthropology, University of Vienna. She has carried out fieldwork in Hungary, Romania, Serbia, and eastern Germany on questions of property reform, care, kinship and the state. The epistemic foundations and significance of boundary work between kinship and state formations increasingly form the focus of her research. This was at the heart of the interdisciplinary research group on Kinship and Politics, which she co-led at the Center for Interdisciplinary research in Bielefeld ( Recently, she co-edited Reconnecting State and Kinship (University of Pennsylvania Press 2018) and Stategraphy: Toward a Relational Anthropology of the State (Berghahn 2017).

The talk focuses on the changing professional field of conservation and heritage management in Lviv, Ukraine, tracing the transformation of the institutional landscape, key routes to power and legitimate knowledge, and the ideological terrain this transformation can be mapped onto. Based on over a year-long ethnography, this project assesses key developments in post-socialist urban development both in a regional context, and in the broader context of the changing role of the state in cities across Europe.

Diána Vonnák is a PhD candidate in social anthropology at Durham University, UK. She has worked as an applied researcher at the Metropolitan Research institute in Budapest since 2018, and was an external doctoral researcher at Vienna University between 2016–2019. She’s interested in urban anthropology, mostly adaptation and resilience to changing social, environmental and economic conditions, in ethnography as a method in complex institutional settings, and in the anthropology of the state.

Humor, joking and satire will not overcome political realities and directly affect forms of violence, but it can provide a powerful critique, a non-violent form of political protest and the space for restoration of human dignity. This lecture dedicated to the legacy of Ernest Gellner will present a new publication The Politics of Joking by Jana Kopelent-Rehak and Susanna Trnka. It is a collaborative attempt to show a new direction in anthropological engagements with humor as a political expression and also as a mirror held up to society. The essays in this volume, written by anthropologists working in diverse cultural contexts and geographical areas, discuss sense of humor, the practice of joking, comic attitudes, acts of play, and above all, the potential of humor as a political force. Collectively, the scholars show how humor is deployed across various cultures to evoke emotions of anger, fear and despair. They examine humor as it is constituted in political anxiety and absurdity, aggression and power, but also when humor becomes a tool to resist, repair, reconcile or make a moral claim.

Jana Kopelent-Rehak is a Czech American cultural anthropologist, photographer and filmmaker is currently a faculty and researcher at the University of Maryland. Her research embraces a range of issues such as coastal social ecology, urban space and aesthetics, aging, social inequality, political life, violence, social suffering and social justice. In the Czech Republic, she worked with ecological refugees from Chernobyl and published a book Recovering Face about Czech Political Prisoners, addressing issues of social justice, national identity, reconciliation and memory in the context of social processes in post-socialist Central Eastern Europe. Her urban anthropology work, since 1994, is based on an engagement with communities in Baltimore, addressing urban public art, development, housing, health and social and environmental inequality. From 2013 she has been exploring environmental and social changes on Smith Island in Maryland, with a focus on cultural heritage, life cycle and aging. The signature of her work is a visual representation of socio-cultural life. Her most recent, collaborative publication The Politics of Joking, is an attempt to make an original contribution to an anthropological study of humor and joking in political life.

Although the anthropological study of human medicine is a well-developed field, research by anthropologists and sociologists on the structures and practice of medicine for animals around the world is a nascent field of inquiry. Yet, whether caring for cherished pets or working to contain the spread of zoonoses, or monitoring a nation’s food supply, veterinarians play a central role in most countries. In this presentation, based on preliminary fieldwork in two U.S. colleges of veterinary medicine, I map the relationships between client, patient, doctor, and technology, and the intersections of affect, species, money, scientific knowledge and cultural value when the patient is a dog… or a horse, or a cow, or even a snake. I conclude by raising questions about how the medical humanities and social sciences will have to expand to accommodate new notions of subjectivity, agency, narrativity, and ethnography in analyzing a more-than-human medicine.

Jane Desmond is Professor of Anthropology and of Gender and Women’s Studies, and Co-founder and Executive Director of the International Forum for U.S. Studies: a Center for the Transnational Study of the United States, at the University of Illinois at Urbana-Champaign, U.S.A. (website: www.anthro.illinois.edu/people/desmondj).

Her primary areas of interest focus on issues of embodiment, display, and social identity, as well as transnational U.S. Studies. Her areas of expertise include performance studies, visual culture, the analysis of the U.S. in global perspectives, and the political economy of human/animal relations. She is the Founding Resident Director of the international Summer
Institute in Animal Studies at UIUC, and Founding Editor of the Animal Lives Book Series at the University of Chicago Press. In addition to academic publications, she has written about human-animal relations for a number of public venues such as CNN.com, The Washington Post.com, and the Huffington Post. The author or editor of five scholarly books,
she holds a Ph.D. in American Studies from Yale, and most recently published the monograph Displaying Death and Animating Life: Human-Animal Relations in Art, Science, and Everyday Life (University of Chicago Press, 2016). Her current book project is called Medicine Across the Species Line: Cultural Dimensions of Veterinary Medicine.

Documented Encounters between South African and Czech communists were sporadic and accidental in the early history of both Communist parties. Many years later the pioneering South African trade unionist, Ray Alexander, recalled meeting Klement Gottwald at a clandestine training school in her native Latvia shortly before her migration to Cape Town in 1930. The Czech crisis of 1939 prompted the resignation of a senior personality in the South African party. Young South African Communists visited Prague just after the Second World War and were later active in the Communist-affiliated international student movement based in the Czech capital. The Czech government maintained a diplomatic presence in South Africa until 1962, the last communist administration to so and Czech officials were urged by South African communists to support trade sanctions. By the 1960s contact between the “fraternal” parties was more institutionalized. At this stage, the Czech army was beginning to supply training to Communist recruits in the insurgent force led by Nelson Mandela, Umkhonto we Sizwe. The South Africa Communist Party, in exile from 1965, held a key party meeting hosted by Czech communists in Prague that year. For the next two decades the South African Party would be locally represented in Prague on the editorial board of the World Marxist Review. The South African Communists were divided internally by the events of the Prague Spring though in public they professed their support for “normalization”. In this paper I will explore the background to these contacts and encounters. The Czech “people’s democracy” of the 1950s was a key source of inspiration for the development of the South African notion of a “national democratic” revolution. Czech support for this programme in the 1960s and 1970s was both a source of confidence and fragility, though. The paper will consider South African-Czech connections and linkages against the backdrop of the broader strategic concerns that informed and shaped Soviet and East European support for the South African liberatory politics.

With a mother and father born respectively in Calcutta and Brno, Tom Lodge was educated in Nigeria, Borneo and Britain. He has a D. Phil from York in Southern African Studies and he is a member of the Royal Irish Academy. After working as a research assistant at the University of York’s Centre for Southern African Studies he began teaching in the Politics Department at the University of the Witwatersrand in Johannesburg in 1978. He remained at Wits University until 2005, leading its politics department through the 1990’s. In 2005 he moved to the University of Limerick as Professor of Peace and Conflict Studies. He visits South Africa two or three times a year and is a board member of the Electoral Institute, a Johannesburg-based NGO. He has published extensively on South African political history. His books include Nelson Mandela: A Critical Life (Oxford University Press, 2005) and Sharpeville: An Apartheid Massacre and its Consequences (Oxford University Press, 2017). He has almost completed a book about the history of the South African Communist Party from its origins in the syndicalist politics of the white labour movement in South Africa in the 1900’s to its present-day development as a mass party. He is about to begin a book commissioned by Routledge entitled “Political Corruption in Africa”.

This presentation gives a brief overview of history of Yukon First Nations starting from how the physical world was created and what events shaped life in that world until the coming of the Whiteman. This will be illustrated by a number of stories which will also make clearer how Yukon First Nations people saw the world. Some of the stories will be historical. The clan system is explained as well as how Yukon First Nations people function within that system.

A brief overview is given showing where Yukon First Nations people fit in relation to other North American Indigenous peoples and how environment dictated a certain semi-nomadic lifestyle. The presentation continues with the effects of colonization on Yukon First Nations people and tries to explain why Yukon First Nations were so easily colonized. The coming of disease and the Mission School policies as well and the takeover of all laws will be discussed. Finally a brief overview of Yukon First Nations present situation will conclude the presentation.

Ukjese van Kampen is working on a second PhD with University of Lapland in Rovaniemi, Finland. This PhD is in Art & Design. Van Kampen’s previous PhD was earned in 2012 from Leiden University in the Netherlands and is in Archaeology. Ukjese is an independent curator, artist, researcher and a freelance Flight Instructor. He has curated a number of exhibitions in the Yukon such as in the Champagne and Aishihik Da Ku Cultural Centre in Haines Junction, the Kwanlin Dun Cultural Centre and Yukon Arts Centre in Whitehorse. As an artist van Kampen has been involved in about 100 art exhibitions worldwide. This included an exhibition and performances at Divadlo 29 in Pardubice in May 2018. As a researcher van Kampen has been contracted by Kwanlin Dun to write various historical chapters in their planned upcoming book about their history and has been involved in a number of smaller projects. As a freelance flight instructor van Kampen has 5500 hours flying, about half instructing and the other half flying as a bush pilot into remote wilderness locations in the Yukon.

Afro-Brazilian Candomblé, the worship of the West African deities which spread around Brazil as a consequence of the Atlantic Slave Trade, is often described by its followers and by the anthropologists who studied it as a “religion of nature”. Indeed, Candomblé deities (called orixás) are closely associated with natural elements in the landscape; but they are also associated with human temperaments and with different stages of life and matter. In the attempt to problematize and understand what kind of “nature” is implied in this context, I will analyse the sacred artefacts that constitute a central part of the ritual practice, the so called assentamentos.

The rules of fabrication of these mysterious factishes, using Latour’s neologism, are often surrounded by secrecy and sacredness as they constitute the physical “bodies” and “mouths” of the orixás where sacrifices and offerings are performed. Involving animal blood, vegetable substances, and other materials like wood, iron or copper in the making, the assentamentos are made by humans as a means of condensing and manipulating axé, the sacred force that is infused in natural elements. Trying to escape the colonial narrative that long described these practices as “fetishism”, I would argue that these artefacts can be understood as powerful “technological” devices and channels of communication between the visible and the invisible world. Moreover, these receptacles mirror both the deity and the heads of the novices who undergo the initiation ritual, which starts a lifelong bond between the orixá, the artefact, and the human.

Using Haraway’s metaphor of the cyborg, I analyse how these artefacts transcend and challenge the dichotomies of Western thought. Being it at the same time alive and inert, natural and technological, human and animal, infused with life force and mere vessel, the assentamento subverts these categories and sheds a light on the ways in which humans, gods, animals and elements of the landscape are made and perceived.

Giovanna Capponi is trained as a social anthropologist with a particular interest in human-environment relation, human-animal studies, cultural and historical ecology and ‘natureculture’. During her PhD at the University of Roehampton (London), she conducted extensive multi-sited (Italy and Brazil) fieldwork looking at animal sacrificial practices and perception of the environment in Afro-Brazilian Candomblé, developing her own perspectives in the fields of anthropology of ritual, material culture and human-animal studies. She worked within the AHRC-funded “Cultural and Scientific Perception of Human-Chicken Interaction” interdisciplinary project, which brought together researchers in different fields to study the significance of fowls in human cultures through history and in the present days. In 2018, she passed her viva voce with no corrections. At CEFRES/Charles University (Prague) she is starting second fieldwork as a postdoctoral researcher within the TANDEM “Bewildering Boar” project, focusing on the management of wild boars in the Central Apennine in Italy.

This paper pursues an ethnographic account of intra-Indigenous relations and jurisdictional contest in urban northern Australia. Its narrative explores the relationship between Aboriginal community policing and emergent forms and figures of urban mobility and morbidity in Darwin, capital of Australia’s Northern Territory. While Darwin’s Indigenous patrols have no police powers, they do have some authority and status vested in them by the traditional owners of the country on which they patrol. Their Aboriginal-directed efforts thus entail both an assertion of Indigenous jurisdiction, and an accompanying reflexivity about the substance and limits of its reach — limits informed by settler colonial oversight, by the diversity of Indigenous claims to urban space, and by poetic figures and mediatized narratives that trope the volatility of Aboriginal dispersal and displacement. The paper explores the ways patrols negotiate their authority and reckon its limits, extending a local poetics jurisdiction and movement to illuminate the new urban worlds they traverse. This provides ground for considering the mobility and multiplicity of law and the distribution of sovereign power at the margins of the settler colony.

Daniel Fisher is associate professor of anthropology at UC Berkeley. He is author of The Voice and its Doubles (Duke, 2016) and co-editor of Radio Fields: Anthropology and Wireless Sound in the 21stCentury (NYU, 2012). His work has appeared in American Ethnologist, Cultural Anthropology and collections including Aural Cultures and Keywords in Sound. He is currently completing a monograph on new Indigenous urban worlds in Australia’s Northern Territory, while pursuing a second project on the political life of Aboriginal musical celebrity.

The lecture is in part inspired by Ladislav Holy’s cultural analyses of the Czech national identity and its role in the Post-Communist Social Transformation (The Little Czech and the Great Czech Nation, 1996). While Holy asked about the role of national culture in and after the sociopolitical transformation of 1989, this lecture will focus on a more recent moment in Czech history – the Covid-19 pandemic. Drawing on Michael Herzfeld’s intriguing argument that „state ideologies and the intimacy of everyday social life are revealingly similar,“ (Cultural Intimacy, 2004), I will use anthropological lens to attempt to show how politics and poetics of everyday life interplayed in the production of an epidemiological disaster.

Hana Cervinkova is a Professor of Anthropology at Maynooth University (since 2019). In her early publications, she built on ethnographic research in the Czech military focusing on the cultural and political paradoxes of postsocialist transformation in the liminal period of intensive post-Cold War civil-military restructuring. Her current work highlights issues of nationalism, racism and memory as they emerge in the everyday educational and political discourses and practices in Central Europe. The politics of memory and history figure prominently in her educational and urban research and pedagogical practice, much of which she has dedicated to exploring and making public the silenced heritage of the formerly multicultural societies of Central Europe. Cervinkova also published on anthropology of post-socialism and postcolonialism and participatory and action research methodologies.

Jako každý rok CASA vyhlašuje soutěž o nejlepší Bc. a Mgr. práce. Deadline doručení materiálů na e-mailovou adresu asociace info@casaonline.cz
je 7. 11. 2021.

Martin Dolský – Město na kousky: produkce a konstrukce prostoru uzavřeného rezidenčního areálu (Fakulta humanitních studií UK, vedoucí práce: Markéta Zandlová)

Varvara Borisova – Pre-loved: vintage obchody jako alternativa rychlé módě (Fakulta humanitních studií UK, vedoucí práce: Yasar Abu Ghosh)

Komise dále vyslovila uznání všem soutěžícím za vypracování výborných kvalifikačních prací navzdory pandemii a pandemické situaci, které se zásadním způsobem promítly do jejich výzkumných projektů, studia a v neposlední řadě i osobních životů. Toto uznání patří Zdeňce Balíkové (Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta filozofická), Haně Drštičkové (Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií), Barboře Jiřičkové (Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd), Veronice Kučabové (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií), Tereze Mottlové (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií), Alexandře Snohové (Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií), Romanu Szórádovi (Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd), Natálii Trušině (Univerzita Karlova, Fakulta filozofická), Veronice Veselkové (Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta filozofická) a Karlu Vranovskému (Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta filozofická).

Práce hodnotila porota ve složení: Adam Horálek (Fakulta filozofická UPCE), Jana Jetmarová (Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická TUL), Jaroslav Klepal (Fakulta sociálních věd UK), Michal Pavlásek (Etnologický ústav AV ČR, Brno) a Barbora Stehlíková (Etnologický ústav AV ČR, Praha).

Organizační výbor prodloužil do 7.3. uzávěrku návrhů na prezentace na letošní konferenci CASA. Více zde

Kandidáti na předsedu/předsedkyni

Adam Horálek

Souhlasil jsem s nominací na předsedu CASA s vědomím závazku, který činím jak vůči kolegům, tak i vůči oboru, který společně reprezentujeme. Věřím, že mezi námi je mnoho pověřenějších a kompetentnějších osob v mnoha oblastech, než jsem já. Pokud se mám zaměřit na to, čím bych mohl být osobně přínosem pro CASA v roli předsedy nebo člena předsednictva, pak jsou to následující oblasti:

Markéta Zandlová

Do předsednictva CASA již kandiduji potřetí, poprvé na pozici
předsedkyně. V asociaci jsem od jejího založení a vždy jsem ji měla za důležitou platformu setkávání lidí, kterým je blízká antropologie, ať už ji studují, mají možnost se jí věnovat profesně, nebo se jejich profesní dráha odchýlila, ale zůstali s oborem nějak spjati. Čtyři léta, která jsem v předsednictvu strávila, jsem spolu s ostatními věnovala úsilí o další stabilizaci a posílení asociace.

Myslím, že se podařilo ledasco: dotáhnout novelizaci Stanov a vytvořit Volební a jednací řád; podpořit aktivity, vedoucí k revizi Etického kodexu (byť ta je ještě v procesu); zorganizovat pátou bienální konferenci CASA v Bratislavě a začít přípravy konference šesté, která se v důsledku COVID19 o rok opozdí, ale na jejíž přípravě intenzivně pracujeme; podpořit konference jiných subjektů; organizaci finančně stabilizovat. Máme nový web, podařilo se etablovat soutěž CASA o nejlepší studentskou práci, přibyly zhruba tři desítky členů (k mé velké radosti z mladé generace nebo třeba z řad kolegyň a kolegů, kteří se do ČR vracejí ze zahraničí, případně v zahraničí jsou), nadále vychází časopis CARGO.

Vždy ale zůstává mnoho věcí, o něž je třeba dál usilovat. Pokud budu mít tu důvěru a budu zvolena předsedkyní CASA, ráda bych společně s novým předsednictvem pracovala na:

Moje zkušenost z předsednictva CASA je jednoznačná: nic z toho se nepodaří bez dobře fungujícího předsednictva jako celku a bez podpory a aktivního přístupu členstva. Věřím, že oboje bude mít CASA i nadále.

Kandidáti na člena/členku předsednictva

Nikola Balaš

Předpokládám, že mě v naší asociaci všichni neznají, proto považuji za vhodné se trochu představit. Je mi 34 let a jsem čerstvým absolventem doktorského studijního oboru Integrální studium člověka – Obecná antropologie na FHS UK.

Za posledních pár let jsem se podílel na organizaci řady aktivit v rámci CASA. Byl jsem členem volební komise, pomáhal jsem domluvit některé hosty na Gellnerovské semináře a částečně zajišťoval LHL v roce 2019. V uplynulém roce jsem byl součástí redakční rady časopisu Cargo a jedním z hodnotitelů soutěže o cenu CASA.

Kromě nemalých zkušeností s fungováním CASA můžu předsednictvu nabídnout pracovitost a spolehlivost. Pokud budu zvolen, mám v úmyslu do některých aktivit CASA zapojit i mladší ročníky (např. do Gellnerovských seminářů).

Jakub Grygar

Kolegové a kolegyně, ucházím se o vaši podporu ve volbě předsednictva CASA.

Jsem jedním ze zakládajících členů CASA, v letech 2010 – 2014 jsem byl šéfredaktorem časopisu Cargo. Působím na katedře sociologie ISS FSV UK, kterou také vedu.

Když jsme v roce 2008 naši organizaci zakládali, chtěli jsme, aby plnila několik cílů. Zaprvé, přáli jsme si, aby sloužila jako prostor pro setkávání antropologů a antropoložek působících na různých pracovištích. Vzájemné vymezování by nikdy nemělo jít tak daleko, aby se stalo překážkou vedení jakékoli rozpravy. Zadruhé, chtěli jsme zabránit opakování situace, kdy o odborných a etických standardech naší práce rozhodují kolegové z jiných, byť příbuzných oborů. Početně méně zastoupený obor není nutně odsouzen k tomu, aby jeho jménem mluvil někdo jiný. Zatřetí, plánovali jsme přispět ke zlepšování podmínek pro naši výzkumnou práci a její prezentaci. Náš obor si zaslouží mít funkční platformu k prezentaci vědecké a popularizační práce,

Jako člen předsednictva bych rád na tyto tři důrazy navázal. Jakkoli nyní máme víc členů, než jsme tehdy před dvanácti lety očekávali, stále zůstáváme ve značné míře organizací zaměstnanců a absolventů pražských pracovišť. Radikální přenos mnoha společenských i pracovních aktivit do online prostředí, který jsme všichni za uplynulý rok provedli, vidím jako příležitost, jak se vyvázat z našich prostorových omezení. Není důvod, aby aktivity CASA, od valné hromady, přes Gellnerovské semináře, po pracovní setkání jednotlivých sekcí, byly nadále určeny jen těm z nás, kteří se shodou okolností nachází zrovna v Praze. Platformy pro online setkávání nám nejenom umožňují vzdálenost mezi námi překlenout, ale mohou být i nástroji většího zapojení členů do činnosti CASA.

Postupně se proměňující hodnocení vědy na vědeckých pracovištích, kde mnozí z nás působí, nepřímo ovlivňuje i podobu výsledků, které produkujeme. CASA jistě nemůže být organizací, která by měla rozhodovat o tom, co a jak bude kterým pracovištěm hodnoceno. Měli bychom ale být slyšet v okamžiku, kdy by se mimo pozornost takovýchto hodnocení měla ocitnout relevance žánrů a metodických přístupů, které spoluustavují naši vědní disciplínu. Někdy může být přínosnější podpořit zájmy našich členů prostřednictvím samostatné organizace, než zevnitř institucí, kde jsme zaměstnáni. Bylo by dobré, kdyby k tomu CASA byla i nadále připravena.

Časopisu Cargo se bohužel dlouhodobě nedaří plnit účel, kvůli kterému jsme převzali jeho vydávání. To, co by naopak od časopisu fungovat mohlo, jsou Gellnerovské semináře, které bychom měli co nejrychleji obnovit. Spousta z nás by jistě přivítala ještě jinou možnost, jak své okolí seznámit se svou prací, než jen prostřednictvím vystoupení na bienálních konferencích CASA. Osobně také cítím potřebu dozvědět se více o tom, co děláte i vy. Co by naopak mělo být zachováno a dále s podporou členů i nečlenů CASA rozvíjeno, je soutěž studentských prací. Odměna oceněným studentům v podobě přetištění v Cargu se neujala, ale o to víc musíme přemýšlet ještě o jiných podobách vyjádření našeho uznání. V případě, že mne zvolíte jako člena předsednictva CASA, budu tyto důrazy ve své práci v předsednictvu prosazovat. Při respektu k vůli dalších členů budoucího předsednictva předesílám, že bych se rád věnoval organizaci Gellnerovských seminářů, které vidím mimo jiné i jako důležitou aktivitu k vytváření a udržování kontaktů jak mezi námi, tak mezi našimi kolegy v zahraničí.

Adam Horálek

Jaroslav Klepal

Jestliže přijetí kandidatury do předsednictva CASA v minulém volebním období pro mě bylo především o zaujetí vlastního aktivnějšího postoje v rámci naší profesní komunity, současnou nominaci vnímám do určité jako potvrzení smysluplnosti mého působení v předsednictvu i jako potřebu zachování kontinuity v rámci předsednictva.

V uplynulém období, komě běžné agendy, jsem měl možnost se spolupodílet na různorodých aktivitách jako je správa facebookového profilu CASA, vytváření nových webových stránek asociace, založení sekce pro medicínskou antropologii, která do asociace přivedla některé nové členky a členy, či příprava bienální konference. V následujícím období bych v těchto aktivitách, které na jedné straně zviditelňují asociaci a naši disciplínu za rámec členstva, a na straně druhé poskytují členkám a členům prostor pro vzájemnou diskuzi, rád pokračoval. Současně s odchodem některých členů z předsednictva bych rád převzal a rozvíjel agendu, které se dlouhodobě věnovali, jmenovitě soutěž o cenu CASA, případně „Gellnerovský seminář“.

I nadále jsem přesvědčený, že CASA je smysluplnou a férovou platformou pro fungování a rozvíjení antropologie v České republice.

Michal Lehečka

Do předsednictva České asociace pro sociální antropologii kandiduji opakovaně, neboť bych rád po odchodu poloviny dosavadního předsednictva pomohl zachovat kontinuitu rozpracovaných aktivit a agend.

V posledních dvou letech jsem splnil převážnou většinu společných i individuálních cílů, které mi byly v předsednictvu přiděleny. Jedná se především o tyto činnosti:

Ve svém třetím volebním období chci – vzhledem k nabytým zkušenostem – přesunout těžiště své činnosti od převážně administrativních činností více do roviny běžné oborové agendy spolku. Proto bych rád během následujícího období:

Působil nadále v roli garanta formálních agend, které se s chodem spolku vážou. To znamená, zejména ve vztahu k jeho stanovám, volebnímu a jednacímu řádu a obecně k dodržování principů vtělených do občanského zákoníku, kterými se by se náš spolek měl řídit.

Barbora Stehlíková

Členkou CASA jsem od roku 2016 a význam této asociace vidím především v kapacitě sdružovat odborníky zabývající se jak přímo sociální antropologií, tak obory jí blízkými. To umožňuje nejenom sdílení znalostí a vzájemnou inspiraci, ale také společné působení na národní i mezinárodní úrovni. V případném zvolení do předsednictva CASA by pro mě bylo klíčové především udržení kontinuity činnosti asociace a zachování dosavadních aktivit na odpovídající úrovni. Vážím si činnosti předchozích předsednictev a domnívám se, že se pokusila udělat maximum, ať už pro zapojení institucí (např. formou Zvané přednášky CASA na počest Dr. Milana Stuchlíka), či pro rozšíření členů z řad studentů (prostřednictvím soutěže o cenu CASA). Ráda bych tak navázala na jejich kroky a pokračovala v jejich snažení. Připadá mi důležité dbát na vnitřní soudržnost asociace, na podporu jednotlivých členů a členek a jejich vzájemné komunikace a obohacování. Ráda bych se podílela na utváření takového zázemí, které bude všem členům a členkám napomáhat v rozvoji jejich vědeckého působení. Zároveň se domnívám, že bych díky svému smyslu pro pořádek mohla být užitečná i v oblasti finančního hospodaření asociace.

Markéta Zandlová

Na valném shromáždění byly vyhlášeny výsledky soutěže o cenu CASA za rok 2020. V bakalářské kategorii zvítězil Jakub Kvizda a v magisterské kategorii Lukáš Senft. Gratulujeme! Více informací zde.

Letošní konference Biografu se uskuteční v termínu 4.-6. června 2021 v Ekopenzionu Chaloupky v Kněžicích (Vysočina). Více informací zde: http://www.biograf.org/konference/

Dovolujeme si Vás pozvat na Volební valné shromáždění, které se uskuteční online 22.1. 2021 od 9:30 na platformě ZOOM na adrese: https://cuni-cz.zoom.us/j/99077156124

Nově je dostupný záznam z Ladislav Holý Lecture 2020 Martina Fotty „Princíp domácnosti a námedzná práca: O ekonomickej integrácii Calónov v Brazílii a o možnostiach komparatívnej analýzy“ na Youtube: zde

Hana Synková, Hedvika Novotná a Markéta Slavková připravily online konferenci „Etika v sociální antropologii: Křehké rámce“. Konference se bude věnovat etickým aspektům interakce antropologů se státní mocí, prekarizaci akademických pracovníků a etickým komisím.

Registrace účastníků: do 19.11. 2020, 18:00 (max. počet účastníků 100)

Jako každý rok CASA vyhlašuje soutěž o nejlepší Bc. a Mgr. práce. Deadline doručení materiálů na e-mailovou adresu asociace info@casaonline.cz
je 1. 11. 2020

VÝSLEDKY 5. ROČNÍKU SOUTĚŽE O CENU CASA (2020)

VÍTĚZ KATEGORIE BAKALÁŘSKÝCH PRACÍ

Komise dále vyslovila uznání za výbornou kvalitu bc. pracím Marharyty Golobrodské (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií) a Michaely Rusové (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií).

VÍTĚZ KATEGORIE MAGISTERSKÝCH PRACÍ

Komise dále vyslovila uznání za výbornou kvalitu mgr. pracím Valentiny Podlesné (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií) a Karolíny Žítkové (Západočeská univerzita, Fakulta filozofická).

Práce hodnotila porota ve složení: Nikola Balaš (Praha), Zdenka Sokolíčková (University of Oslo & Univerzita Hradec Králové), Daniel Sosna (Akademie věd ČR, Praha), Jaroslav Šotola (Palackého univerzita, Olomouc), Johana Wyss (Akademie věd ČR, Praha & Max Planck Institute for Social Anthropology, Halle).

Dovolujeme si pozvat všechny zájemce o členství na zakládací schůzi nové sekce CASA „Antropologie náboženství, magie a nadpřirozena“.
Ustavující schůze se uskuteční v prostorách Etnologického ústavu AV ČR, Na Florenci 3, Praha, v pondělí 21. září, od 16:00 hodin v 5. patře v zasedací místnosti. Po vypořádání se s nezbytnými administrativními kroky a založením sekce bude následovat debata nad činností sekce a vizemi do budoucna.

JOSEPH GRIM FEINBERG

Úvahy o antropologii a filozofii

Předmětem této přednášky bude přemítání o vztahu mezi filozofií a sociokulturní antropologií. Na základě vlastních zkušeností se ptám, co přináší střet mezi těmito dvěma obory, které si tradičně kladly společnou otázku o významu člověka ve světě. Poukazuji na specifický přínos antropologie coby oboru, který dokáže kontextualizovat a „socializovat“ ideje. Když se antropologové odváží oslovit filozofy a mluví jejich řečí, mohou podnítit filozofy k tomu, aby chápali ideje jako součásti „kultury“, tj. společensky zakotveného souboru myšlenek a praxí. Antropologické pojetí kultury může prolomit to, co nazývám „kult filozofických osobností“ a překonat tendenci brát vážně jenom velká díla „velkých mužů“ dějin filozofie. Tato velká díla lze naopak antropologickým způsobem chápat jako projevy širokých kulturních sítí, v nichž se filozofie v jistém smyslu nachází všude. Ve druhé části přednášky ale obracím otázku a ptám se, co se mohou antropologové učit od filozofů. Navrhuji, že filozofická odvaha klást otázky, které jsou často až příliš velké a abstraktní, může podnítit antropology k tvořivému úsilí. Když jsou antropologové ochotni kontextualizovat tyto otázky, chápat je ne jako nadčasové a absolutní, ale jako otázky omezené kulturněhistorickým kontextem, mohou získat různé malé lokální poznatky a hledat souvislosti mezi nimi, logikou historického vývoje anebo historických zlomů a rozporuplností konceptů, které hýbou společnostmi a dějinami. Na konci přednášky uvedu příklad zkoumání pojmu autenticity a poukazuji na produktivní konfrontaci mezi antropologickými a filozofickými přístupy k tomuto pojmu. Snažím se dokázat, že právě takováto konfrontace může vést antropology a filozofy k novým poznatkům.

NOVÝ TERMÍN KONFERENCE

17. – 18. 4. 2021

Propuknutí pandemie COVID-19 v minulém roce vedlo k zrušení bienální
konference CASA. Přestože nepříznivý vývoj pandemie nadále trvá, rozhodli jsme, že se bienální konference uskuteční tento rok. Konference bude probíhat online na platformě ZOOM.

Shodně s minulým rokem pojímáme konferenci jako „asociační“ a vedenou
primárně v češtině. „Asociačním“ charakterem máme na mysli nejen to, že se její účastníci budou rekrutovat z řad členů asociace, ale také že členům
asociace poskytne prostor pro setkání v jiné podobě, než činí každoroční Valné shromáždění. Smyslem konference je vytvořit prostor pro kritickou diskuzi nad současnými výzkumnými tématy rozvíjenými členy/členkami asociace v širších rámcích evropských či globálních antropologických komunit. Vítány jsou proto příspěvky na jakékoliv sociálněantropologické téma. Jelikož chceme účastníkům konference umožnit reflektovat aktuální dění a jeho vliv na akademickou praxi, otevíráme zcela novou výzvu k zasílání návrhů konferenčních příspěvků. To umožní zájemcům podat jak stejný návrh, který zaslali v loňském roce, tak návrh zcela nový. Stejně tak je možné podat návrh na konání stejných tematických panelů, workshopů, kulatých stolů či podobných aktivit, ale také navrhnout zcela nové.

Další zájemci o účast na konferenci se mohou hlásit do čtvrtka 15. 4. 2021, 23:55 zde
Odkaz a heslo obdrží registrovaní v pátek 16. 4. 2021

Martin Heřmanský
Jaroslav Klepal
Michal Lehečka
Daniel Sosna
Zdeněk Uherek
Markéta Zandlová

26. ledna 2020 odešel Lukáš Radostný, kterého mnozí z nás znali, někteří spíše jako kolegu, jiní jako dobrého kamaráda. Lukáš byl antropolog a stál u počátků naší asociace, byť se v posledních letech vydal profesně spíše jiným směrem. Zřejmě jen málokdo z nás se stihl s Lukášem rozloučit, takže tak činíme alespoň takto: Lukáši, budeš nám chybět.

Z DŮVODU PLATNOSTI NOUZOVÉHO STAVU A OPATŘENÍ VLÁDY ČR SE WORKSHOP USKUTEČNÍ V NÁHRADNÍM TERMÍNU, KTERÝ BUDE UPŘESNĚN DLE VÝVOJE SITUACE

Etika v sociální antropologii: Křehké rámce

V posledních letech je možné pozorovat několik podstatných trendů, které otevírají prostor pro reflexi etické praxe v antropologii. Interakce antropologů se státní mocí v zemích visegrádské čtyřky či v Turecku poukazují na křehké rámce, ve kterých se naše disciplína pohybuje. Vzrůstá mezinárodní mobilizace a solidarita napříč institucemi. Ve zranitelné pozici se nachází i řada mladších akademiků a vědeckých pracovníků, jež mj. vykonávají práci na základě krátkodobých kontraktů. Zároveň dochází k institucionalizaci etiky v rámci etických komisí, které mají za cíl posuzovat výzkumné projekty a jež na svých fakultách povinně zavedla například Univerzita Karlova. Na různých fakultách probíhal mezioborový proces vyjednávání odlišně a vznikly tak komise s rozdílnými cíli a pravomocemi. Druhý workshop CASA se tedy bude věnovat těmto třem hlavním tématům – etickým aspektům interakce antropologů se státní mocí, prekarizaci akademických pracovníků a etickým komisím.

Místo konání: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, budova C, 3. patro, Horní sál (Na Florenci 3, 110 00, Praha 1)

Pořadatel: Česká asociace pro sociální antropologii, Etnologický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.

Program workshopu:

V poslední době na českých univerzitách, konkrétně pak na fakultách zaměřených na sociální a humanitní vědy, začínají vznikat etické komise a my výzkumníci/výzkumnice jsme vyzýváni k participaci na jejich činnosti. Naše osobní zkušenosti z činnosti etické komise jsou však zatím spíše omezené. Rády bychom proto zorganizovaly kulatý stůl, ke kterému bychom pozvaly výzkumníky a výzkumnice, kteří/é se již ve své výzkumné praxi setkali/y s činností etické komise (ať již v roli těch, kteří předkládali/y etické komisi nějaký projekt či byli/y/jsou členy takovéto komise). Cílem tohoto setkání by mělo být sdílení zkušeností s cílem promýšlet pravidla a způsoby fungování vznikajících etických komisí v ČR tak, aby komise na jedné straně plnily své poslání, na druhé straně se pokusit o to, aby jejich zřízení nevedlo např. k ještě větší byrokratizaci vědy či nemožnosti realizovat určitý typ výzkumů, tak jak jsou známy případy ze zahraničních univerzit, se kterými se setkáváme v odborných časopisech.

Kauza kanadsko-českého antropologa Davida Scheffela nás nutí se zamyslet nad tím, do jaké míry si jako praktikové kvalitativního sociálně-vědního výzkumu umíme poradit s hraničními situacemi. Jak reagovat na případy, kdy jsou naši kolegové nebo kolegyně obviněni z nezákonnosti nebo neetičnosti v souvislosti s děláním výzkumu? Přesněji řečeno, jak reagovat tak, aby to neodráželo jen naši loajalitu k oboru a kolegům, ale aby to rovněž vedlo k přehodnocení našich postupů v dosud neznámých souvislostech? Hraniční situace přitom nejsou pro etnografický výzkum, ve kterém je improvizace spíše normou než výjimkou, ničím neobvyklým. Tento panel vyzývá k příspěvkům, které by se těmto hraničním situacím věnovaly jako momentům metodologické reflexe.

Akademická prekarita v stredoeurópskej podobe: Ako jej kolektívne čeliť

Pojem prekarizáce sa v súčasnom výzkume nielen akademickej práce využíva ako analytický nástroj, ktorým sa označuje na jednej strane neistota a nestabilita zamestnania a zároveň sociálne dôsledky „života bez prísľubu stability“ (Tsing 2015) a narušovania normatívnych očakávaní. Aj keď práca so zmluvou na dobu neurčitú ostáva pre mnohých akademikov a akademičky aspiračnou normou, v skutočnosti ich väčšinou čakajú roky neistoty a život od zmluvy ku zmluve často bez prísľubu stáleho zamestnania.
V posledných rokoch sa téma prekarizácie akademickej práce stáva predmetom diskusie a štúdií spoločenských vied (viď napr. posledné číslo Social Anthropology/ Anthropologie Sociale z decembra 2019 k ‘Politics of Precarity’). Najpodrobnejšie poznatky máme však zo západoeurópskeho (prípadne severoamerického) kontextu, kde sa prekarizácia vníma ako odklon od už internalizovanej normy. Oveľa menej systematicky je táto téma reflektovaná z pohľadu Strednej Európy (kde sú dnešné problémy vo vysokoškolskom vzdelávaní najčastejšie stále spájané s nedokončenou transformáciou k pomyselnej západnej norme). Aj keď mnohé javy – tlak na výkon a flexibilita, krátkodobé zmluvy, tlak na externé granty – sú podobné naprieč regiónmi, iné – reťazenie krátkodobých zmluv na jednom pracovisku, platy pod národným priemerom aj medianom, nedôvera v odbory, dopady na rodinný život – môžu byť naopak špecifické pre stredoeurópske krajiny.
Cieľom tejto sondážnej diskusie je preto otvoriť debatu o tom, ako neistota prevládajúca na akademickom trhu formuje sociálne vedy v Českej Republike a v Strednej Európe a aký má dopad na pracovný ethos a na kvalitu pracovného prostredia. Naším cieľom nie je iba „kritická diskusia“, ale formulovanie možných krokov kolektívnej akcie a profesných opatrení, ako prekarizácii efektívne zamedzovať a čeliť.

The last decade has seen multiple attempts by various state power structures to restrain academic freedom. In some of these cases, restrictions were put into the practice, and in the worst cases they led even to the direct persecution of academic workers, as has been happening, for example, in recent years in Turkey. The international academic community has criticized the mass “freezing” of academic workers‘ passports and their subsequent dismissal from employment, after which many of them faced even arrest, under the rule of R. T. Erdoğan.
The restriction of academic freedom resulting from various administrative, organizational and economic changes has in recent years been observed in the countries of V4, in particular in Hungary and Poland. The common feature of these very different cases is that the changes resulted in a situation where the possibilities for practicing the discipline of social anthropology and carrying out ethnographic fieldwork are considerably limited, and certain types of research are simply impossible. These events open a whole range of pressing questions regarding the protection of academic freedom. They also call for reflection on the ethical practice in anthropology.

« Remake of a summer » was built on the idea to attempt a remake or a retake” of the cult film “Chronicle of a summer” by Jean Rouch and Edgar Morin. We intended to play with a new cinematographic method: the remake of documentaries. Still, we wanted to preserve the originality of Rouch’s and Morin’s body of work. We attempted to follow and revisit its methods, aesthetics and locations. These topics have somehow been transposed in the present French society with its new collective issues and the individual question of happiness. Our discussion with our audience is always enriching, our questions are linked to the possible and limits of “cinema vérité” (or “truthful cinema”) in the way Edgar Morin noticed it himself concerning « cinéma vérité » that is a play on words in French, which is linked to the reflexivity and participatory ethnography. We decided to be a part of our movie, to make camera and people equally participate through a direct and dialogical approach. With such an approach, people would take time and would have the power to express themselves in deep intimate words. Seeking for happiness is crossed by contradictory choices that we wanted to emphasize and that we tried to show by our editing choices. Beyond this approach, we tried to capture the political issues of French society where the questions of margin and emancipation are still going through.

Séverine Enjolras and Magali Bragard are both holders of a DEA in visual anthropology obtained in 2003 in Paris 10 – Nanterre, under the direction of Jean Rouch. In 2009 they co-directed a short documentary film, „Dombes“, on the study and management of a health risk. They are both teachers in documentary cinema, they created and organized in 2007 and 2008 a festival of films in the West Bank. Séverine Enjolras has also directed several documentaries, institutional films and films around citizen consultation workshops. Magali Bragard, in addition to her work of realization, is also a stage and press photographer.

Môj príspevok vychádza z môjho doterajšieho etnografického výskumu v Bahii, na severovýchode Brazílie. Na jeho základe načrtnem jeden z možných komparatívnych modelov, na základe ktorého je možné analyzovať spôsoby, ktorými sa mnohé rómske komunity na oboch stranách Atlantiku ekonomicky začleňujú do spoločnosti. Moju argumentáciu rozviniem nasledovne: 1) v Bahii prislušníci a príslušníčky rómskej komunity Calónov trvajú na tom, že „(praví) Cigáni (Ciganos) nepracujú (trabalhar)“. Kultúrne hodnotnejšou je autonómna forma zárobku a to najmä obchodovanie a požičiavanie peňazí. 2) Práca (trabalho) je v Bahii – formovanej v minulosti otroctvom a marginálnym postavením v globálnom systéme – často považovaná za niečo, čo potenciálne degraduje a vedie ku neslobode (cativeiro). 3) Odmietanie práce Calónmi nie je však iba ideologickou inverziou hegemónneho ne-rómskeho sveta práce, ale poukazuje aj na hodnoty, ktoré sa Calóni snažia zachovavávať pri svojom začleňovaní sa do spoločnosti. Tieto hodnoty sú hodnotami, ktoré charakterizujú householding (princíp domácnosti, samozásobiteľstvo, gazdovanie), jeden zo štyroch všeobecných princípov ekonomického správania, ktoré Karl Polanyi definoval vo Veľkej Transformácii (1944). Kedže toto ‘samozásobiteľstvo‘ je integrované a operuje v prostredí, v ktorom dominuje trh, tak nemôže byť sebestačné, ani plne inštitucionalizované.

Martin Fotta působí jako výzkumný pracovník na Institutu etnologie Goetheho Univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho současný výzkumný projekt je zaměřený na vliv tzv. podmíněných transferů (angl. conditional cash transfer, tj. finanční pomoci chudým domácnostem, která je podmíněná vykonáváním určité aktivity) na zadlužování domácností na venkově v Brazílii. Je autorem monografie From Itinerant Trade to Moneylending in the Era of Financial Inclusion (Palgrave Macmillan, 2018). Spolueditoval kolektivní monografie Gypsy Economy: Romani Livelihoods and Notions of Worth in the 21st Century (Berghahn, 2016) a Money from the Government in Latin America Conditional Cash Transfer Programs and Rural Lives (Routledge, 2018). V zimním semestru akademického roku 2019-2020 působí v Praze jako hostující profesor na Katedře obecné antropologie, FHS UK.

Soutěžící žádáme o doručení materiálů
na e-mailovou adresu asociace
info@casaonline.cz do 1. 11. 2019.

.

Výsledky 4. ročníku Soutěže o cenu CASA (2019)

Vítězka kategorie bakalářských prací

Marie Hintnausová – Vyjednávání porodu a porodního vědění: etnografie jedné české porodnice. (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií)

Vítězka kategorie magisterských prací

Jana Sosnová – Migrující studenti na Instagramu: fotografie, vizualita a současná socialita. (Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií)

Soutěže se zúčastnilo 5 bakalářských a 7 magisterských prací z rozličných antropologických pracovišť z České republiky.

Práce hodnotila porota ve složení: Jaroslav Klepal (Univerzita Karlova, Praha), Zuzana Sekeráková Búriková (Masarykova univerzita, Brno), Daniel Sosna (Akademie věd ČR, Praha), Jaroslav Šotola (Palackého univerzita, Olomouc), Markéta Zandlová (Univerzita Karlova, Praha).

H.E. Recep Tayyip Erdoğan
President of the Republic of Turkey
T.C. Cumhurbaşkanlığı Genel Sekreterliği
06689 Çankaya, Ankara

Czech Association for Social Anthropology would like to express solidarity with our Turkish colleague Prof. Dr. Ayşe Gül Altınay who was sentenced to two years in prison for expressing her opinion. Prof. Altınay, as well as other Turkish academics, signed a petition ‘We will not be a party to this crime!’ that just reminded the Turkish state to follow both Turkish and international laws. This peaceful petition condemned the violent actions against the citizens living in the Kurdish provinces. We are convinced that signing similar peaceful petitions cannot be presented as a terrorist act and serve for sentencing anybody to prison.

Prof. Altınay is an internationally respected scholar who represents Turkish capacity to contribute to the advancement of social sciences and humanities not only in Turkey but also way beyond. She has contributed to Gender and Women’s Studies with her works on militarism, violence, and associated silences. She has been publishing with respected publishers and her works have been highly cited. Moreover, she has served as a member of the editorial board of the European Journal of Women’s Studies. There is no doubt that she is a kind of scholar that Turkey should use as its model of scholarly excellence.

The imprisonment of prof. Altınay was based on her alleged support of a terrorist organisation as a non-member. We are troubled by the fact that people can be sentenced for signing a public peaceful statement that puts emphasis on life in peace and justice. Our association stands in solidarity with prof. Altınay whose academic freedom to raise a critical voice was denied. We urge you to re-examine her case and dismiss the charges that violate basic standards of academic freedom.

Given the multiple institutional crises and rising political extremism in contemporary Europe, the social processes constituting European transformations in different local and transnational contexts gain importance for the democratic future of the continent. In addition to political and economic incentives, the EU promotes various transnational notions such as the ‚Europe of the Regions‘, the ‚Danube macroregion‘ or the ‚EU Urban Agenda‘ as normative frames to mobilise support for European policies. In response to diverse global and European transformation challenges, cultural heritage offers a local resource for collective mobilisation of social and political actors for the development of cities and regions. However, as diverse claims for justice and belonging open different associations with nation, minorities, ethnicity, community and territoriality in Europe, the strategic development of the local capital for culture-led regeneration can raise deep political contention. At the centres and the margins of European states, capital cities and border regions offer emblematic cases to enquire into the diverse mobilisations embedding transnational changes in specific local contexts. Thus, the controversial emergence of the ‚Museumsquartier Vienna‘ and the ‚Humboldt Forum‘ in Berlin – two most symbolic cultural projects of urban repositioning in the new Europe since the 1990s – showed urban culture a diverse and contested source of transformation. Also the politics of national minorities following the opening of Austria’s borders with the Eastern neighbours highlighted the complex cultural and territorial mobilisations renegotiating the regional transformations in Central Europe. Here in Prague, tourism development and new urban movements invite further discussion about the role and meanings of cultural heritage in political and economic transformations. Researching these various top-down and bottom-up interactions through a comparative interpretative-institutional approach, I conceive Europe as a diverse and open-ended multi-level process where different instances of cosmopolitan politics reconstruct shared legitimacies in the social contexts.

Monika De Frantz is currently International Visiting Professor in Urban Geography at the Charles University Prague. With a PhD in Social and Political Sciences from the European University Institute EUI Florence, she previously taught at the University of Chicago, University of New Orleans, London School of Economics, Bauhaus-University Weimar, University of Vienna and Innsbruck. Her book ‘Capital City Cultures’ narrates European state-transformation from the perspective of culture-led urban development in Vienna and Berlin. Her current research is dedicated to the next monographic book on theories of urban politics in globalisation, as well as to empirical work on the new EU Urban Agenda and on urban development in Prague.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

Emeritus and Murray Koppelman Professor at Brooklyn College, City University of New York is an activist-scholar who works on many urban community issues. He researches, lectures, writes and photographs about urban life and culture globally. Among his many books are Self and Community in the City (1982), Ethnicity and Machine Politics with Charles LaCerra (1992), Race and Ethnicity in New York City (2005) and Ethnic Landscapes in an Urban World. (2006) coedited with Ray Hutchison, Seeing Cities Change: Local Culture and Class (2012), and Race, Class, and Gentrification in Brooklyn (2016) with Judith N. DeSena. He is co-editor of Urbanities and serves on the editorial boards of Cidades, Visual Studies, and the Journal of Video Ethnography. Professor Krase is an officer of ProBonoDesign Inc, and is active in the American and International Sociological Associations, Commission on Urban Anthropology, Humanities on Line, Society for the study of Social Problems, and International Visual Sociology Association.

The City and, perhaps even more so, its image have played powerful roles in human history. The tragic meanings associated with cities such as Sodom and Gomorrah as well as Hiroshima and Nagasaki are almost universally shared and understood. Over the same millennia, cities like Athens and Paris have as to art and ideas at times represented the best of all possible urban worlds. For much of the past century cities in general have had for want of a better phrase “a bad press.” Much of this has had to do with widespread anti-urban biases, shared by those as different as Thomas Jefferson and Mao Tse Tung. In many of the most important cities around the globe there has been a reversal of these historically negative images of the city as a place to fear or to flee. Ironically these positive views are having a negative effect on many of its long-time residents in the form of gentrification and displacement. At the same time other cities have again become a refuge for those escaping violence and poverty. In my work I ask, “How does the image of the city in which people live and work impact on their lives, and how do images of their denizens create or reflect the image of the city itself? “ As to justice in the City, I interrogate the role of visually oriented social scientists, photographers, photojournalists and others who create and disseminate images of the city.

Emeritus Fellow at Institute of Social & Cultural
Anthropology, University of Oxford

This presentation aims to situate Ladislav Holy’s remarks about the nation state and individualism in the context similar work by Durkheimians like Marcel Mauss and Louis Dumont. While it is not claimed that Holy is explicitly basing himselfon this tradition, both he and Mauss discuss the nation state in the context of what were recent political events at the times they wrote, respectively WWI and the collapse of communism in eastern Europe. Both see the nation as a homogenous set of individuals, its political form being the nation state, and both come close to treating the nation as an individual scaled up. However, it was Dumont who reminded us that theories of individualism vary, as do political theories about the relationship of the individual to the state. Thus Germany before 1945 comes closest to the nation‐as‐individual paradigm in allowing the individual freedom in private (the notion of Bildung) until the state demands his or her unequivocal support in a crisis, while the Anglo‐
American and French political traditions are prepared to position the individual against the state if necessary (as in the breaking of unjust laws). Ultimately this can be construed as a difference between state power, as enshrined in a figure like Otto von Bismarck, and the libertarianism of Tom Paine, the theorist of republican revolution. For Holy, however, there is a third image, that of the self‐effacing, supposedly inept Soldier Schweik who, rather than
confronting state power, evades it, often by deceiving it. For Holy he is the epitome of Czechness, though as a stock literary figure he lacks individuality. This extreme variety of examples should caution us against reducing either nationalism or individualism, let alone their relationship, to the status of monolithic, unvarying entities.

Robert Parkin is a graduate of the University of Oxford, where he wrote his doctorate on the Munda, a group of tribes in central India. During his long and prolific career, he taught
anthropology at several universities in Europe and Asia and worked as a research fellow at the Max Planck institute in Halle. His specializations include the anthropology of kinship, the history of French anthropology and his regional interests in Europe (especially Poland) and South Asia. He is the author of The Munda of Central India: An Account of Their Social Organization (1992). He has translated essays by French sociologists Henri Hubert and Robert Hertz and wrote an
intellectual biography of the latter – The Dark Side of Humanity: The Work of Robert Hertz and its Legacy (1996). He has also published a study of the work of Louis Dumont entitled Louis Dumont and Hierarchical Opposition (2002) and translated his writings. Robert has served as a long‐time editor of the Journal of Anthropological Society of Oxford (JASO), which acts as the house journal of the School of Anthropology and Museum Ethnography at the University of Oxford, where he is currently an emeritus fellow.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy
Praha 5, U Kříže 8, budova A, místnost 2075

Přemysl Mácha absolvoval doktorské studium etnologie na Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (2004). V současnosti pracuje na Katedře sociální geografie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. Zabývá se politikou identit a rolí architektury, urbanismu, krajiny a jazyka v utváření a udržování etnických hranic. Terénní výzkumy prováděl v Mexiku, Novém Mexiku a ČR.

The migration of dentists is a major policy challenge facing both developing and developed countries. Dentists from over 120 countries migrate to Australia, and a large proportion are from developing countries. Migrant dentists, mainly from developing countries, face challenges both in their home countries and in Australia. Jazyk je dle řady autorů klíčovým nástrojem v utváření míst a přetváření chaotického a nepřátelského světa v uspořádaný a bezpečný domov. Vedle existenciálního a emocionálního ukotvení identity jednotlivce důvěrně známá jména míst (toponyma) také vymezují skupinové hranice, neboť jsou vždy sdílená jen určitým okruhem lidí. Podílí se tedy i na tvorbě skupinových identit, včetně identit etnických a národních. Obzvláště zřejmý je tento význam ve vícejazyčných oblastech, kde si stejná místa toponymicky nárokuje více skupin, což často vede k řadě toponymicky motivovaných konfliktů, vandalizaci dvojjazyčných nápisů a podobně. Fascinujícím příkladem takové oblasti je Těšínsko, pohraniční oblast poznamenaná dlouhodobými interakcemi mezi Čechy, Poláky, Němci, Šlonzáky a dalšími skupinami. Přednáška představí výsledky tříletého výzkumného projektu zaměřeného na roli toponym v utváření a udržování etnických hranic v tomto regionu. Výzkum čerpá z analýzy archivních pramenů, terénních pozorování, rozhovorů s klíčovými aktéry i “běžnými” obyvateli a rozsáhlého dotazníkového šetření. Bližší informace k projektu viz http://projekty.osu.cz/tesinsko.

Dr. Jarosław Gowin
Minister of Science and Higher Education
ul. Hoża 20
00-528 Warszawa
Poland

As a president of the Czech Association for Social Anthropology I would like to express my deepest concern about the current institutional basis of Polish ethnology and anthropology. The members of our executive board including myself were very surprised when we learned that ethnology and anthropology disappeared from the list of officially recognized disciplines in Poland. Sometimes, there are discussions about classification of various disciplines and it is understandable that things can change over the years. These discussions and exercises in classification are usually associated with relationships of ethnology and anthropology to either humanities or social sciences or internal divisions within anthropology that may extend into biology and linguistics, especially in North America. It is an unprecedented decision, however, to drop ethnology or anthropology entirely from the list of official disciplines.

Polish ethnology and anthropology have a long tradition with considerable impact on the global academic community. One of the founding fathers, Bronisław Malinowski, became a central figure in the history of anthropology and ethnology. His texts are read across the globe and it is hard to imagine an introductory class for undergraduate students without references to Malinowski. Indeed, he was the person who defined the essential method of our research: participant observation. Perhaps, it is not perceived the same way in Poland but his name became a vehicle for the global promotion of Polish greatness comparable to Maria Skłodowska-Curie or Henryk Sienkiewicz. Denying the recognition of ethnology and anthropology as official disciplines simultaneously diminishes Polish contribution to the development of humanities and social sciences in general.

Of course, Malinowski is only a tip of the iceberg. Polish ethnologists and anthropologists have been a strong intellectual force in Central Europe over the decades. Many of Czech scholars have been collaborating with Polish colleagues. Michal Buchowski and Hana Červinková, to mention just two names, became highly visible figures within European social anthropology. The younger generation of Polish scholars have been pushing the limits of usual Central European publication strategies reaching the prestigious publishing houses and journals. Polish colleagues represent the core of our Visegrad Network organised around Max Planck Institute in Germany. This networking produced plans for the conference entitled Social and Cultural Consequences of Voluntary and Forced Migration in Europe, which will be held in Poznan in 2019. Also, Poznan will host another significant scholarly meetings within the frame of the International Union of Anthropological and Ethnological Sciences entitled Inter-Congress “World Solidarities” in 2019. In many respects, Polish colleagues represent an inspiration for our academic community.

One of the most powerful components of ethnology and anthropology is field research based on extensive presence of a researcher among the people that we study. This approach requires support and recognition. The denial of ethnology and anthropology as disciplines threatens researchers’ opportunity to do what they are good at. Without proper resources and recognition, these disciplines will be condemned to the position of “arm-chair studies” instead of the disciplines that can bring first-hand information about the life of migrants, ethnic minorities, strategies to face environmental changes, or various cultural incompatibilities that endanger the integrity of contemporary world.

I thereby urge you to reconsider the decision to drop ethnology and anthropology from the list of officially recognized disciplines. Czech Association for Social Anthropology strongly supports the protests of our Polish colleagues who call for maintaining ethnology and anthropology as officially recognized disciplines.

Česká asociace pro sociální antropologii (CASA) vyhlašuje třetí ročník soutěže o nejlepší studentskou (bakalářskou a magisterskou) práci v oblasti sociální antropologie.

Vítěz(ka) soutěže získá možnost publikovat svůj text v časopise Cargo, roční členství v CASA a ﬁnanční ocenění ve výši 3000 Kč.

Texty budou posuzovány z hlediska originality, kvality empirického základu, argumentace, teoretické úrovně, jasnosti a struktury.

Podmínky soutěže:

PDF verze bakalářské nebo magisterské práce úspěšně obhájené během posledních tří let (2016-2018)
PDF verze abstraktu (max. 250 slov) článku pro časopis Cargo, který ze studentské práce vznikne

Pravidla soutěže:

casaonline.cz/?page_id=2076

Soutěžící žádáme o doručení materiálů na e-mailovou adresu asociace: info@casaonline.cz do 15.11.2018.

.

Výsledky 3. ročníku Soutěže o cenu CASA (2018)

Vítězka kategorie bakalářských prací

Tereza Picková – Stávat se poutníkem: Pouť jako proces konstrukce poutnického těla. (Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd)

Vítězka kategorie magisterských prací

Barbora Stehlíková – „Má dáti dar‟. (Karlova Univerzita, Fakulta humanitních studií)

Soutěže se zúčastnilo 7 bakalářských a 7 magisterských prací z rozličných antropologických pracovišť z České republiky.

Práce hodnotila porota ve složení: Hana Horáková (Metropolitní univerzita, Praha), Václav Hubinger (emeritus), Kateřina Mildnerová (Palackého univerzita, Olomouc), Daniel Sosna (AV ČR, Praha), Hana Synková (Univerzita Pardubice, Pardubice).

5th Joint Biennial Conference of the Slovak Association of Social Anthropology (SASA) and Czech Association for Social Anthropology (CASA)

Vulnerability and Resilience:
Adaptive Strategies and Global Change

Christopher Hann, Max Planck Institute for Social Anthropology, Halle
Embeddedness and Cronyism in Provincial Hungary: comparing one-party states, 1970s — 2010s

Antonius Robben, Utrecht University, Utrecht
The Co-Constitution of Violent Death: Bombs, Air Raid Shelters, and Civilian Victims in Rotterdam during World War Two

» Programme Overview [PDF]

VENUE
Faculty of Social and Economic Sciences
Comenius University in Bratislava
Mlynské luhy 4
Bratislava, Slovakia

ORGANIZERS ON BEHALF OF SASA & CASA
Luděk Brož
Juraj Buzalka
Martin Heřmanský
Michal Lehečka
Andrej Mentel
Juraj Podoba
Markéta Slavková
Daniel Sosna
Hana Synková
Zdeněk Uherek
Markéta Zandlová

Česká asociace pro sociální antropologii vyhlašuje druhý ročník zvané přednášky na počest Dr. Milana Stuchlíka, který patřil k propagátorům sociální antropologie v českém prostředí. Smyslem přednášky je zlepšit vzájemné vazby mezi antropologickými pracovišti a zvýšit povědomí o bádání probíhajícím mimo vlastní instituce členů CASA.

CASA vyhlašuje výběrové řízení na pořádání zvané přednášky, kterou ﬁnančně podpoří částkou 1000 Kč pro zvoucí instituci a 1000 Kč pro přednášející(ho).

Podmínky řízení:
http://www.casaonline.cz/?page_id=1992

Výsledky výběrového řízení 2. kola (jaro 2019)

Česká asociace pro sociální antropologii, z. s.
Národní 3
110 00 Praha 1
Česká republika
http://www.casaonline.cz/

Jako profesní spolek sociálních antropologů a antropoložek a jedna z vědeckých společností Rady vědeckých společností ČR vyjadřujeme znepokojení nad případem prof. Davida Scheffela, který je od 10. listopadu 2017 držen ve vazbě na Slovensku. Profesor Scheffel patří k uznávaným oborníkům na romskou problematiku a byl zatčen v souvislosti s antropologickým výzkumem, který provádí v okolí Prešova.

Jsme si vědomi veřejného prohlášení prof. Scheffela (v angličtině) z května 2018, dostupného na https://www.justicefordavidscheffel.com/. O situaci se zajímá řada členů naší asociace, z nichž někteří jsou s prof. Scheffelem v přímém kontaktu.

Apelujeme, aby za všech okolností byla zaručena důstojnost zadrženého v souladu s národními i evropskými standardy.

Zdůrazňujeme, že podmínky vazby musí prof. Scheffelovi umožňovat přípravu účinné obhajoby včetně přístupu k vlastním výzkumným materiálům.

Připomínáme, že svoboda vědeckého výzkumu se vztahuje i na projekty věnované neformálním či nelegálním praktikám.

STATEMENT ISSUED BY THE CZECH ASSOCIATION FOR SOCIAL ANTHROPOLOGY REGARDING PROFESSOR DAVID SCHEFFEL’S DETENTION IN SLOVAKIA

The Czech Association for Social Anthropology
Národní 3
Praha 1
110 00
Czech Republic
http://www.casaonline.cz/

The Czech Association of Social Anthropology, a member of the Council of Scientific Societies of the Czech Republic, wishes to express concern about the case of Professor David Scheffel who has been remanded in custody in Slovakia since November 10, 2017. Professor Scheffel, a recognized expert in Romani studies, was arrested in connection with the anthropological field research that he had been conducting in the vicinity of the town of Prešov.

We are aware of the public statement that Professor Scheffel issued in May 2018 which is available at https://www.justicefordavidscheffel.com/. Several members of the Czech Association of Social Anthropology have been closely following Professor Scheffel’s case, and some have been in direct contact with him.

The Czech Association of Social Anthropology calls for the dignity of Professor Scheffel, as a detainee, to be respected under all circumstances and in compliance with national and European standards.

We emphasize that the conditions under which Professor Scheffel is held must be such so as to allow him to prepare an effective defense; and must include allowing Professor Scheffel to have full access to his own research material.

We call on all parties involved in this case to recognize that the freedom to pursue scientific research extends to projects that focus on informal and illegal practices.

On behalf of the executive board of the Czech Association for Social Anthropology

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

Petr Špecián působí jako odborný asistent na Národohospodářské fakultě VŠE a na Společenskovědním modulu Fakulty humanitních studií UK. Jeho zázemí je v ekonomii a filosofii. Přednáší primárně v kurzech zaměřených na mikroekonomii a ekonomii veřejného sektoru. Věnuje se primárně metodologii ekonomie a otázce slučitelnosti neoklasické politické ekonomie s aktuálními poznatky behaviorálních věd.

David Graeber ve své knize Dluh ostře kritizuje ekonomii za její údajně pomýlené předpoklady a přístup. Ukážu, že tato kritika je mnohdy zavádějící a založená na problematických definicích základních pojmů, jako je „barter“, či „směna“. Ekonomický přístup ke zkoumání lidského chování je mnohem univerzálnější a hůře napadnutelný, než by se mohlo při letmém ohledání zdát. Užitečnost jednoduchých ekonomických modelů budu ilustrovat na příkladu vězňova dilematu a v jeho kontextu proberu také některé kritické námitky, které vůči ekonomickému přístupu často zaznívají. Závěrem se pokusím vyhodnotit Graeberovy základní hypotézy o principech fungování lidských společností, které mají podle něho pro ekonomii představovat závažný problém.

This talk examines the transformation of sacrificial ideology and ritual in Afghanistan from before the beginning of the ongoing conflict in 1978 to the present. Beginning with a discussion of sacrifice as an instrument of peacemaking in the context of tribal feud, I consider how the Islamic political parties that rose up to oppose the Soviet occupiers developed a cult of martyrdom. This enterprise was further transformed by so-called “Afghan Arabs,” most importantly al-Qaeda founders, Abdullah ‘Azzam and Osama bin Laden, who changed the focus of martyrdom from the retrospective conferral of status on the dead by the political party to the active pursuit of sacrificial death by the living, a transformation in understanding that laid the groundwork for the attacks of September 11, 2001. This leads to an analysis of the development of suicide bombing in Afghanistan following the American intervention in Afghanistan. Rather than focusing on either political strategy or the psychology of the suicide bomber, I look at suicide bombing in indigenous terms as a form of sacrificial ritual, that has been adapted to the structural and moral dilemmas created by American forms of military and political control. The talk will conclude with a discussion of the role of Facebook and other forms of social media in creating a new cult of martyrs among Afghan youth.

David Edwards has been conducting research on and writing about Afghanistan, South Asia and Islam for more than thirty years. A graduate of Princeton University (BA, 1975) and the University of Michigan (PhD, 1986), he is the author of three books on Afghanistan, all published by the University of California Press – Caravan of Martyrs: Sacrifice and Suicide Bombing in Afghanistan (2017), Before Taliban: Genealogies of the Afghan Jihad (2002), and Heroes of the Age: Moral Fault Lines on the Afghan Frontier (1996) – along with numerous articles on Afghan history, religion and culture. Edwards is also the co-director and producer of the film, Kabul Transit (2006), which has been an official selection at many film festivals, including the Los Angeles Film Festival, the International Documentary Festival in Amsterdam, and the Independents Night film series at Lincoln Center in New York City. Edwards has received research fellowships from the National Endowment for the Humanities, the Andrew Mellon Foundation, and the National Science Foundation. In 2002, Edwards was named a Carnegie Scholar by the Carnegie Corporation of New York and taught at Charles University in Prague as a Fulbright Fellow in 2012-13.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

Mauro Bucci is an Italian filmmaker and independent researcher in the field of Visual Anthropology. He wrote scientific essays about ethnographic films for the Italian cinema journal «Bianco e Nero», the ethnographic journal «Visual Ethnography», the Italian publisher CLUEB for the book «Rappresentare – Questioni di antropologia, cinema e narrativa» . He is author of a chapter of the book «Looking with Robert Gardner» edited by W. Rothman, C. Warren and R. Meyers for the Horizons of Cinema series published by SUNY Press. His latest essay about ethnographic fieldwork and cinema is forthcoming for the journal «Africa e Mediterraneo».

Mauro Bucci worked as a one-man crew shooting video, recording sound, and editing footage for „Hotel Splendid“, his first work as a cinematographic author. An award-winning documentary that was completed following 12 months’ of fieldwork, and is based on the ethnographic method of participant observation.

The phenomenon of migration affecting Africa and Italy, as well as Europe more generally, over the last several years is a favorite object of representation among Western mass media. Newspapers, television, social networks and so on offer countless images of immigrants arriving by sea and conditions they face while seeking asylum in Europe. Nonetheless, a thorough understanding of the human experiences and social dynamics involved in this phenomenon is often neglected: the focus on representations driven by political, ideological or reportage needs is hardly able to render the complexity of this social reality.

Instead, in my remarks, I will examine the type of image that methods of investigation developed in the field of ethnographic cinema are capable of producing. To this end, I will analyze the ethnographic fieldwork with a camera I undertook to realize “Hotel Splendid”. This documentary film about refugees was made thanks to research carried out during a one-year immersion of participant observation. The fieldwork was based both on my involvement in everyday life experiences of migrants, as well as a number of interventionist practices aimed at improving the asylum seekers’ conditions. Indeed, the resulting filmic representation has been possible because of the gradual establishment of a network of interpersonal relationships with migrants who allowed me to be accepted in their community, to understand their experiences and then to portray their lives on the screen.

Od 18:00 proběhne v rámci festivalu Antropofest v Kině Ponrepo vernisáž výstavy stejnojmenného spolku „Pomáháme lidem na útěku“

Od 18:30 Bude jako zahajovací snímek 9. ročníku uveden film Hotel Splendid s následnou diskuzí s autorem Maurem Buccim, více viz http://www.antropofest.cz/

Hotel Splendid je intimním a kolektivním portrétem komunity migrantů z afrického pobřeží, kteří pobývají v přijímacím středisku pro žadatele o azyl. Jedná se o pohled na každodenní chod italského hotelu, který se proměnil v nouzový tábor pro uprchlíky. V dokumentárním filmu se prolínají dvě různé dějové linie: dramatická cesta plná násilí a zneužívání, kterou migranti podnikají, aby se dostali do Evropy, a itinerář, kterým se musí žadatelé o azyl řídit po vstupu do tábora, dokud není proces hodnocení u konce.

Uvedení filmu, ocenění (výběr):
GRAND PRIX International Ethno Film Festival „The Heart of Slavonia“ Chorvatsko 2017; BEST FEATURE-LENGTH FILM, prize „Gold Marzocco“ Adriano Asti and BEST DOCUMENTARY FILM, prize Luciano Becattini, Valdarno Cinema Fedic Valdarno, Itaálie 2017; SPECIAL MENTION, Bastimento Film Festival Bologna, Itálie 2017

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Praha 5, U Kříže 8, budova A, místnost 2081

Professor Stephanie Short leads Workforce Development Activities in the World Health Organization Collaborating Centre in Workforce Development in Rehabilitation and Long Term Care. She is Deputy Director of the Sydney Asia Pacific Migration Centre, Faculty of Arts and Social Sciences and Academic Lead of the Shaping Health Systems Research Group, World Universities Network.

Professor Short’s research interests concern health governance and public policy, both locally and internationally. She has published widely in health sociology and public policy, including the 5th edition of Health Care and Public Policy: An Australian Analysis, published by Palgrave Macmillan, as co-author, and Health Workforce Governance, as co-editor, published by Ashgate in the UK in 2012.

„Dentistry in the age of healthcare migration” (a current book proposal she is co-authoring for Policy Press) examines problems, priorities and policy proposals in the context of globalization and the potential for global responsibility and governance.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Praha 5, U Kříže 8, budova B, místnost 3019

Jaroslav Šotola působí jako odborný asistent na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2006 dokončil doktorské studium na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze v oboru antropologie, se specializací historická antropologie. Od roku 2012 realizuje dlouholetý terénní výzkum zaměřený na analýzu kontextů romské mobility v prostředí východního Slovenska. S kolegou Rodríguezem Polo se zabýval výzkumem neformálních dobrovolnických iniciativ pomáhajících uprchlíkům na „balkánské trase“ a také se společně zaměřují na analýzu podob každodenního rasismu v české společnosti.

Mario Rodríguez Polo působí jako odborný asistent na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2013 dokončil doktorské studium na Universidad Comlutense v Madridu v oboru indoevropská lingvistika a slovanská filologie. Od roku 2012 se podílel na mnoha výzkumných projektech zaměřených na slovenské romské lokality a jejich infrastrukturu. Mezi jeho další výzkumná témata náleží vztah mezi migrací a aktuálními sociálními hnutími. Společně s kolegou Šotolou realizoval terénní výzkum neformálních dobrovolnických iniciativ pomáhajících uprchlíkům na „balkánské trase“ a také se zaměřují na analýzu podob každodenního rasismu v české společnosti.

Cílem semináře je prezentovat výsledky tříletého terénního výzkumu skupiny kulturních antropologů z Univerzity Palackého v Olomouci, zaměřeného na fenomén historické i současné sociální mobility Romů na východním Slovensku. Empiricky je práce založena na etnografii čtyř slovenských vesnic na Spiši, jejichž romští obyvatelé nenaplňují běžné stereotypy o lidech žijících na okraji společnosti. Dílčí studie dokládají, že pokud jsou alespoň částečně potlačeny sociální bariéry omezující životní dráhy Romů (v případě zkoumaných lokalit se jednalo o potenciál otevřený hlavně migrací), mohou jednotlivé rodiny i celé lokální komunity dosáhnout životní úrovně, která se vyrovná sociálním standardům místních ne-Romů. Zájem o konkrétní podmínky sociální mobility části slovenských Romů vedl ale zároveň ke zjištění, že i když dotyční jedinci plní často po generace požadavky na vzájemné soužití, potýkají se ve svém životě nadále s bariérami a negativním tlakem ne-romské majority. Zvolené téma vertikální mobility tak zároveň umožnilo odkrýt a popsat systémové překážky, kterým Romové čelí.

Na základě komparace výsledků dílčích studií autoři formulují obecnější závěry, které mohou vést k celkovému posunu v konceptualizaci Romů jako předmětu výzkumu sociálních věd. Nelze je chápat jako skupinu „radikálně jiných“, „etnickou komunitu“, nebo „nositele romské kultury“. Jejich relativní homogenita je autory chápána jako důsledek dlouhodobých strukturálních tlaků ve společnosti, které jsou namnoze popírány nebo bagatelizovány. Tematizace těchto tlaků je přitom z vědeckého hlediska důležitější než fascinace údajnou romskou jinakostí. Problematika vertikální sociální mobility tak umožňuje odhalit systémovou povahu bariér v podobě mocenské dominance. Dochází tak k obrácení běžné perspektivy, na základě které se hledají kořeny „romského problému“ u etnicky vymezené skupiny samotné.

» Vyhlášení soutěže ve formátu PDF

Výsledky 2. ročníku Soutěže o cenu CASA (2017)

Vítězka kategorie bakalářských prací

Tereza Rybová – Komu straší ve věži. Sociálně vědní studie na téma fenoménu hradních a zámeckých duchů z pohledu kastelánů. (Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd)

Vítěz kategorie magisterských prací

Jan Ort – Mobilita Romů v kontextu lokálních vztahů. Případová studie z okresu Svidník na východním Slovensku. (Karlova Univerzita, Filozofická fakulta)

Čestné uznání v kategorii bakalářských prací

Petra Vrajová – „Každému, co se mu líbí“. Etnografie pražské BDSM subkultury.. (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií)

Čestné uznání v kategorii magisterských prací

Martin Tremčinský – Identity plug-ins: Towards post-human theory of informational privacy. (Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd)

Soutěže se zúčastnilo 6 bakalářských a 8 magisterských prací z rozličných antropologických pracovišť z České republiky a Slovenska.

Práce hodnotila porota ve složení: Michal Lehečka (FHS UK), Kateřina Sidiropulu Janků (PedF MU), Daniel Sosna (FF ZČU), Barbora Spalová (FSV UK), Jaroslav Šotola (FF UP) a Zdeněk Uherek (FSV UK).

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Praha 1, Smetanovo nábřeží 6 (Hollar), místnost 115 (za zapůjčení místnosti velice děkujeme Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK)

Michael Winkelman, Ph.D. (University of California-Irvine 1985) retired from the School of Human Evolution and Social Change at Arizona State University in 2009. He was President of the Anthropology of Consciousness section of the American Anthropological Association, as was the founding President of its Anthropology of Religion Section. Winkelman has engaged in cross-cultural and interdisciplinary research on shamanism, psychedelics and altered states of consciousness, focusing principally on the universal patterns of shamanism and identifying the associated biological bases. His principal publications on shamanism include Shamans, Priests and Witches (1992) which provides a cross-cultural examination of the nature of shamanism; and Shamanism: A Biopsychosocial Paradigm of Consciousness and Healing (originally 2000, 2nd edition 2010). Shamanism provides a biogenetic model of shamanism that explains the evolutionary origins of spiritual healing in ancient ritual capacities. This biogenetic structuralist approach is expanded in an assessment of the evolutionary origins of religion in his co-authored Supernatural as Natural (with John Baker, 2008). These approaches provide a framework for understanding the necessary role of psychedelics in human evolution and their continued application in healing (also see Psychedelic Medicine [2007], co-edited with Tom Roberts). Winkelman’s work has shown that shamanism and psychedelics have a deep intersection in human evolution; these capacities for altering consciousness continue to be an important part of human experience and well-being today. Winkelman is currently living near Pirenopolis in the central highlands of Brazil where he is engaged in developing permaculture-based intentional communities.

The concept of shamanism has a long history of been applied to spiritual and religious practices in societies around the world. Worldwide similarities in shamanistic practices suggest that are not results of local factors, but rather constitute a phenomena with a basis in factors fundamental to human nature. This talk elaborates on the principles of shamanism revealed by cross-cultural research, using these shamanic features to identify the ancient biological bases of this phenomena. Features such as collective rituals, alterations of consciousness and experiences of the spirit world reflect evolved principles of the brain that facilitated the adaptations of ancient humans and their societies. These same principles are still part of human nature today, features of the operation of consciousness and our nervous system. Consequently the dynamics of shamanism continues to have important implications for human well-being, being applied in healing, addictions treatment and personal development.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

v Etnologickém ústavu AV ČR, v.v.i.
Praha 1, Na Florenci 3, 5. poschodí, místnost 504

Helena Patzer finished her PhD in 2015 at the University of Warsaw with the thesis entitled “Long-distance Care. The Practice of Sustaining Transnational Ties by Filipino Immigrants in Boston”. She has done research in the Philippines and in Filipino communities in the US, Denmark, and Poland. Her professional experience includes scholarships at Harvard University and Copenhagen University, as well numerous international workshops and conferences. She was a Visiting Research Associate at the Institute of Philippine Culture, Ateneo de Manila University (2008/2009). Lately, she returned to Manila for an Erasmus Mundus 6-month Post-Doctoral Fellowship hosted by the Development Studies Program, where she worked on issues of heritage in Manila. She also runs a research seminar on mobility and the city at the Institute of Ethnology and Cultural Anthropology, University of Warsaw. In 2017 she received a two year post-doctoral fellowship at the Institute of Ethnology of the Czech Academy of Sciences. The title of her project here is “Invisible Newcomers? Migrants in the Czech Republic Inhabiting the City-Space”.

Taking as a point of departure the attempts of reconstructing and gentrifying the old part of Manila (Intramuros), the presentation will discuss the politics of heritage in post-war Philippines. An analysis of heritage revitalization projects and lack thereof will be presented, thus revealing the visions for Intramuros which are present in today’s Manila, and how they have been shaped historically. Taken into account will be the points of view of different groups functioning together in Intramuros – informal settlers, business owners, students, government employees, activists and heritage experts – and their understandings of heritage, space, and the city. This will lead to the discussion of the wider questions of the relation to the past, history, and memory in the Philippines.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

v Etnologickém ústavu AV ČR, v.v.i.
Praha 1, Na Florenci 3, 5. poschodí, místnost 504

Česká asociace pro sociální antropologii vyhlašuje první ročník zvané přednášky na počest Dr. Milana Stuchlíka, který patřil k propagátorům sociální antropologie v českém prostředí. Smyslem přednášky je zlepšit vzájemné vazby mezi antropologickými pracovišti a zvýšit povědomí o bádání probíhajícím mimo vlastní instituce členů CASA.

CASA vyhlašuje výběrové řízení na pořádání zvané přednášky, kterou ﬁnančně podpoří částkou 1000 Kč pro zvoucí instituci a 1000 Kč pro přednášející(ho).

Podmínky řízení:
http://www.casaonline.cz/?page_id=1992

Výsledky výběrového řízení 2. kola (jaro 2018)

Following the recent debates concerning the Act CCIV of 2011 on National Higher Education in Hungarian parliament, Czech Association for Social Anthropology expresses concern over the future of Central European University (CEU). The proposed amendments may threaten the future of the institution that represents the leading intellectual force in Central Europe and beyond. CEU has been a center of academic excellence and inspiration for more than two decades. We offer support to fellow anthropologists as well as the entire academic community at CEU. Also, we respectfully urge the Hungarian parliament and government to withdraw the proposed legislative changes to enable CEU to fulfill its academic mission.

Výjádření podpory Central European University

v Budapešti

V reakci na probíhající debaty, jež jsou spojeny s projednáváním opatření CCIV 2011 o změnách vysokoškolského vzdělávání v maďarském parlamentu, Česká asociace pro sociální antropologii vyjadřuje obavy nad budoucím vývojem a osudem Central European University (dále CEU). Navrhované dodatky ohrožují budoucnost instituce, která dlouhodobě platí za jedno z nejvýznamnějších intelektuálních prostředí ve střední Evropě i jinde. CEU je ohniskem akademických dovedností a inspirace po více než dvě dekády. Členové České asociace pro sociální antropologii vyjadřují podporu a ochotu pomoci nejen kolegům sociálním antropologům, ale také celému akademickému společenství na CEU. Zároveň vyzýváme maďarský parlament, vládu a všechny ostatní dotčené činitele, aby od připravovaných legislativních změn upustili, v opačném případě totiž zabrání CEU naplňovat své akademické cíle.

Každodenní etika v časech nejistoty: klopýtání transakční logiky v neformální ekonomice odpadu

Komunální odpad má ze zorného pole lidí mizet jasně vymezenými cestami, které jej zároveň transformují. Recyklací vznikají nové komodity, spalováním tepelná energie, tlením zase plyn využitelný pro výrobu elektrické energie nebo kompost. Pod úrovní oficiálních pravidel a normativních činností ale existuje svět neformálních vztahů a praxí, které představují významnou součást odpadových režimů. Na základě etnografického výzkumu mezi aktéry participujícími na ekonomice odpadu argumentuji, že její podstatě nelze porozumět jen prostřednictvím transakční logiky, která dominuje antropologickým analýzám směny minimálně od dob Marcela Mausse. Aktéři odpadového hospodářství se při vyhledávání, sběru, úpravě, pašování, darování nebo prodeji odpadu vyrovnávají s napětím plynoucím z logiky transakcí na straně jedné a představami o tom, co znamená být „dobrým člověkem“ na straně druhé. Neformální činnosti jsou součástí každodenní etiky, která vychází z předchozích zkušeností, představ o spravedlnosti a hodnotě sebe sama. Žitá etika je navíc formována naracemi vykreslujícími minulé události a predikujícími budoucnost. Neformální ekonomické praxe tak nejsou jen nástrojem sociální reprodukce prostřednictvím transakcí, ale zároveň prostředkem morální rezistence vůči nespravedlnosti v dynamicky se měnícím světě odpadových režimů.

4th Biennial Conference of the Czech
Association for Social Anthropology (CASA)

AMBIGUITY

Call for Panels and Papers

Social anthropology produces a specific kind of knowledge with sensitivity to ambiguities or even contradictions. The deeper anthropologists immerse themselves into local modes of thinking and action, the more likely paradoxes and ambiguities arise and scholars face the challenge of representing them. Such phenomena may be perceived as constitutive parts of social reality, results of semiosis or epistemic orientation of researchers who prefer to reflect upon their doubt and uncertainty. Sensitivity to ambiguity may even embody one of the key features of the discipline. While some anthropological traditions view ambiguity as a foundation and guiding principle of research entangled with indeterminacy of human and non-human agency, others attempt to tame it via causal reasoning, formal graphs or models. Public discourses, which stem from the economy of knowledge requiring clarity and unequivocalness, often suppress ambiguity. They expect results of anthropological research to be translated, evaluated, and applied.

We invite proposals for thematic panels as well as individual papers that would relate to the central theme of the conference. Ambiguity provides an arena for various kinds of anthropological reasoning about the world from ontology to the relationship between anthropology and media. Conference sessions may map various conceptualizations of ambiguity, its epistemic, methodological, or ethical dimensions, impact on research praxis, education or public. Also, we welcome proposals for panels or papers representing current Czech anthropological research that does not directly relate to the central theme of the conference. However, we request authors of such proposals to clearly state this at the time of submission.

PROPOSALS
Proposals should include the names of author(s), institutional affiliation, and abstract (250 words max.) and be submitted via e-mail to 2016conference@casaonline.cz. Authors will be notified within 5 days of the submission deadline about acceptance/rejection of their proposals. Panel organisers are welcome to submit a proposal including a list of participants but are advised to keep the panel open for other proposals throughout the submission period. The list of all panels will be published by July 31 on the web of CASA.

FEE
250 CZK / 10 EUR
Conference fee will be payable by bank transfer

Free for:
• CASA members (who have their 2016 membership fee paid at the time of submission)
• Students and scholars affiliated to the Faculty of Arts, Charles University
• Scholars affiliated to the Institute of Ethnology, Czech Academy of Sciences.

» Call for Panels and Papers [downloadable in PDF]

» LIST OF PANELS

» KEYNOTE LECTURES

» VENUE

IMPORTANT DATES
July 31
deadline for panel proposals
August 27
deadline for paper proposals (extended)

ORGANIZERS ON BEHALF OF CASA
Zdeněk Uherek
Martin Hříbek
Petra Ezzeddine
Martin Heřmanský
Hana Synková
Daniel Sosna

Výsledky 1. ročníku Soutěže o cenu CASA (2016)

Kategorie bakalářských prací

Jan Tesárek – Tanec čarodějnic. Analýza vybraných aspektů současného praktikování magie. (Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd)

Kategorie magisterských prací

Lenka Hadarová – Reenactment and Authenticity: Cultural Biography of Uniform. (Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií)

Soutěže se zúčastnilo 13 bakalářských a 13 magisterských prací z rozličných antropologických pracovišť z České republiky, Slovenska a Norska.

Práce hodnotila porota ve složení: Petra Ezzeddine (FHS UK), Martin Heřmanský (FHS UK), Martin Hříbek (FF UK), Daniel Sosna (FF ZČU) a Hana Synková (FF UPa).

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

is the Chancellor’s Professor of Anthropology and the chair of the Doctoral Program in Medical Anthropology at the Department of Anthropology of UC Berkeley. Her long-standing influence on the discipline has been paved by a number of transformative research agendas, her investigation of controversial topics and provocative writing style. She has inquired into topics ranging from AIDS and human rights in Cuba, death squads and the extermination of street kids in Brazil, the Catholic Church, clerical celibacy, and child sex abuse, to the repatriation of the brain of a famous Yahi Indian, Ishi to the Pit River people of Northern California. Her most recent research is a multi-sited ethnographic study of the global traffic in humans for their organs. Her examination of structural and political violence, of what she calls „small wars and invisible genocides“ has allowed her to develop a so-called ‚militant‘ anthropology, which has been broadly applied to medicine, psychiatry, and to the practice of anthropology. She best known for her ethnographies Saints, Scholars and Schizophrenics: Mental Illness in Rural Ireland (2001, Berkeley: University of California Press) investigating schizophrenia among rural Irish bachelors, and Death without Weeping: The Violence of Everyday Life in Brazil (1993, Berkeley: University of California Press) portraying the plight of motherhood in times of high infant mortality among the poor in Brazil. She is also the co-editor of agenda setting Commodifying Bodies (with Loïc Wacquant, 2003, London: Sage), and of a comprehensive anthology Violence in War and Peace: an Anthology (with Philippe Bourgois, 2003, London and Malden, Mass: Basil Blackwell). She is also the co-founder (with Lawrence Cohen) and Director of Organs Watch, a medical human rights project which since 1999 unravels the global traffic in human organs.

Evil is not an intuitive anthropological topic. As our discipline is based on epistemological openness and a deep respect and reserve against moral judgment in the face of strangers whose values, beliefs and practices might be radically different from our own. For good reason, anthropologists are bloodhounds on the scent of the good in studying cultural and moral worlds that are often stigmatized, misrecognized, and deeply misunderstood. Nonetheless, ‘culture’ can be a fetish and cultural and moral relativism is best seen as a necessary first step, a methodological tool that allows us to engage with people, societies, and cultures whose views of the human, the good life, and the spirit world deviate from ‘our’ own. It need not end there. After setting up the complex chessboard, anthropologists need to play the game. I will argue that there are some common understandings of what constitutes radical evil, drawing on ethnological, ethnographic, ontological, psychological, philosophical theodicies and homodicies.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

v ředitelně Etnologického ústavu AV ČR, v.v.i.
Praha 1, Na Florenci 3, č. dv. 503 – 504

earned his PhD in ethnomusicology at UC Davis, USA. His dissertation, ‘Living Publicly’: House Shows, Alternative Venues, and the Value of Place and Space for American DIY Communities, is an anthropological study of DIY music venues, scenes, and communities in the US. Before starting his graduate studies in 2008, he worked as a music journalist for various Slovenian media (Radio Študent, Ljubljana, Nova Muska, Mladina, Odzven). In 2008, he issued a double CD of his own field recordings of songs from the villages of Upper Savinja Valley in North Slovenia (Gorših ljudi na svetu ni: terenski posnetki ljudskih pesmi iz Zgornje Savinjske doline / There are No Finer People in the World: Field Recordings of Folk Songs from the Upper Savinja Valley; website: http://gorsihljudi.blogspot.com<http://gorsihljudi.blogspot.com/>). David is currently employed as an assistant professor at the Faculty of Humanities, Charles University, Prague, in Czech Republic.

For my doctoral dissertation, I conducted an ethnographic research of DIY (do-it-yourself) music venues and scenes in the US (mostly on the West coast). In this lecture, I will present my main findings and arguments from the dissertation, which deals with the role of place and space in the material and discursive constitution of American DIY music communities. I will discuss DIY music venues (such as houses, warehouses, and outdoor locations) as physical and social spaces, different urban geographies, and the role of local and translocal space in this regard. My main argument will be that DIY approach, and social ‘intimacy’ of DIY music places, and local and translocal DIY scenes, is what enables American DIY participants to constitute their communities in a way that is meaningful and functional for them. In the lecture, I will focus on spatiality and temporality, and on material and discursive levels of American DIY music scenes, while I will also emphasize several complexities and contradictions in this regard.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

The paper focuses on how money’s quantity is understood to be multiple in Kaleko, a small market center in Western Kenya. Residents of Kaleko conceptualize money’s quantity as abstracting, concretizing and recursive. Theorizing this ethnographic data allows for an understanding of money as a sign which stands against itself. Money’s quantity’s abstractness and concreteness symbolize what it means to be coerced to do something while its recursive property, its ability to suspend the distinction between part and whole, symbolizes what it means to act freely in a world that is dominated by socio-economic and epistemological uncertainty. The paper concludes by scrutinizing how anthropology would look like if anthropologists imagined their science as entailing a form of mereological skepticism similar to the one employed in Western Kenya.

Igor Ševcov byl dlouhodobě držen ve vazbě v důsledku podezření ze spáchání závažného trestného činu, které mu nebylo prokázáno. Následně má být vyhoštěn za „účastenství ve formě pomoci… k přečinu poškození cizí věci“ do země svého původu, kde mu prokazatelně hrozí stíhání pro jeho přesvědčení. Vyzýváme proto ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby zvážil možnost využít svého práva, jež mu umožňuje napadnout trest vyhoštění pro Igora Ševcova stížností.

Věříme, že Česká republika je hrdým pluralitním státem, který dokáže všem svým obyvatelům zajistit ochranu a důstojnost v souladu s mezinárodními závazky i českým právem a že výše uvedené nemusí a nemá být v rozporu.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

is an Associate Professor of history and Director of Graduate Studies at Montana State University in Bozeman, Montana, USA. He has published nearly fifty articles, reviews, and other pieces. He is the author of books Mass Destruction (2010) and The Matter of History: How Things Create the Past (2015).

In recent years, neo-materialist scholars have moved beyond traditional constructivist theories of the past, calling instead for a renewed appreciation of the power of the material world to shape societies. By collapsing the analytical distinctions usually made between matter and culture, we can begin to better appreciate the many ways in which a dynamic material world acts as a creative force. Human culture stands not in opposition to this material creativity, but rather is embedded in and derives from it. To illustrate the analytical utility of this approach, I offer several concrete examples taken from historic human interactions with two powerful material actors: Longhorn cattle on the American western plains and silkworms in Japan.

While much of its substantive debate circled around the threat of war to cultural and natural heritage, the 2015 annual session of the World Heritage Committee was the most peaceful affair, and turbulent years with heated conflicts between members states and expert bodies seem to be over. Does this mean that the World Heritage system has superseded its long-deplored Eurocentrism and opened itself fully to demands and perspectives from the Global South? Based on ethnographic fieldwork in 2009-2015, I argue that this is not the case. Nation-state wishes, North or South, have a much better chance to be heard now but expert advice retains a considerable Northern bias. Also, the remaining divisions cut across the North-South divide, with the stronger and larger states uniting to defend their vested interests. This development mirrors those in other UN and global bodies such as the World Bank, the IMF, or the G20, suggesting national sovereignty as the supreme guideline of the new, multipolar world order. With its sensitivity to North-South issues, I argue that anthropology can contribute to explaining the power shifts in global governance, not leaving this task to other disciplines alone.

Etnologickým ústavem AV ČR, v.v.i.
a
Ústavem jižní a centrální Asie FF UK

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

is a postdoctoral research associate at the CEFRES. She obtained her Ph.D. in social anthropology from EHESS-LISST CAS, Toulouse. Her dissertation focuses on transformations of the ritual practices of the Sora, a tribal group of central eastern India. She was recently based in the USA as a postdoctoral research fellow at Yale. She is currently interested in the emergence of Tribal/Adivasi art in India, the elaboration of new religious identities facing dominant religions, and the issues raised by the appropriation of writing and other communication media by marginalized groups in a post-colonial context.

Among the Sora tribe (Odisha-Andhra Pradesh) one finds mural paintings in front of which sacrifices are performed. These images are considered to be houses for deities whose presence is thus materialized in the domestic space. Their designing is part of a ritual which requires close collaboration between a painter and other religious specialists who, through songs, invite local deities to inhabit the pictures. But these “altar-paintings” may be disconnected from the converging agencies set in motion by the ritual. As cultural emblems displayed in regional museums or as articles for sale in “tribal markets,’’ or even as animated movies used as political instruments denouncing the abuses perpetrated against Adivasi/Tribal groups, Sora paintings inspire a large range of modern-day media. We will follow the journey of these images which traverse cultural, ethnic, and national boundaries.

Etnologickým ústavem AV ČR, v.v.i.
a
Ústavem jižní a centrální Asie FF UK

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

is the Principal Research Fellow at the Institute of Ethnic Studies, National University of Malaysia (UKM). He holds a PhD in sociology from Oxford Brookes University, UK. His areas of research include urban poverty, ethnic relations, human rights, social work and ASEAN studies. He was member of the Human Rights Commission of Malaysia (SUHAKAM) and a member of the Royal Commission of Inquiry on the Police (2004-2005). He has been active in public policy advocacy. His key publications are Social Development & Indians in Malaysia, an Agenda for Social Inclusion (2008, YSS, KL), Politics and Service: the Experiences of Banting Jaya (2002, JJ Resources, KL) and Disabled People, Citizenship & Social Work, the Malaysian Experience (2000, Asean Academic Press, London), National Development Plans and Indians in Malaysia: A Need for Comprehensive Policies and Effective Deliveries (2011).
He is a Malaysian of Sri Lankan Tamil decent (Jaffna Tamil) when his grandfather migrated to British Malay then in 1910. He is married to Datin Rose Cheng who is a Malaysian of Chinese decent (Foo Chow) as her grandfather and father also migrated to British Malaya.

Malaysia is a multi-ethnic and multi-racial society which has seen tremendous socio-economic changes over the past almost 60 years since its independence from the British in 1957. It has an impressive track record of poverty reduction from 50% of house hold to less than 5% in 2007. However over the years income differences have widen between the top 20% and the bottom 30% and in addition the experience of the urban poor shows a deep sense of alienation and lack of access to public sector provisions (using a measurement which goes beyond income indicators). However sections of the Malaysian society still feel alienated from the formal economy and through self-help and civil society initiatives are making a difference in creating an alternative framework and market for socio-economic development. A significant section among these are displaced plantation workers in urban poor locations, forest based communities (whose livelihood is threatened by logging, hydro dam development and plantation industry), disabled people, rural poor especially fishing dependent families, refugees and migrant workers. Ethnic relations are undergoing development too. The General Elections of 2008 and 2013 can be seen as the emergence of a new vision for harmony and reconciliation from the earlier models of ethnic relations. Since then we see dominant ideologies of exclusive or dominant race, class or religion based identities linked to politics being challenged. There are also greater demands in Malaysian society for good governance, accountability and greater compliance to human rights international standards. These however pose political tensions as Malaysia continues to be one ASEAN society which is maximizing its multi-cultural identity in modern times.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

v místnosti Havel (dříve Richter), vedlejší budova New York University v Praze

Malé náměstí 11, Praha 1 – Staré Město (1. posch., vchod z pasáže)

Zdeněk UHEREK,v.r., Alena MILTOVÁ,v.r., Luděk BROŽ,v.r., Daniela PĚNIČKOVÁ,v.r.

is a clinical-community-cultural psychologist and medical anthropologist. He has been conducting participatory research with Inuit in Arctic Canada for 20 years on suicide, suicide prevention, kinship, culture change, and youth resilience. He has co-edited two books, Suicide in Canada and About Psychology: Essays at the Crossroads of History, Theory and Philosophy, is co-editing the book Critical Suicidology, and is writing the book Return of the Sun: Suicide and Social Transformation Among Inuit in Arctic Canada.

Indigenous peoples in the Arctic, including Canadian Inuit, have among the highest suicide rates in the world. It is primarily male youth who are killing themselves. The suicides began in the mid-1980s, and the rate continues to increase with 2013 being the worst year to date. Inuit lived in traditional family camps on the land until the 1960s, when the Canadian government took control of their lives. Inuit were moved into crowded settlements run by white government workers and their children were taken away to residential/boarding and day schools. A cash economy was started that with very few jobs created poverty. Older Inuit attribute their social problems to when they were moved to the settlements. Yet Inuit have begun to reclaim control over their lives, including having an Inuit political territory called Nunavut. Communities have begun on-the-ground sovereignty, including developing their own programs for suicide prevention. Several communities have reversed the suicide trend and have almost stopped suicides from taking place. I will discuss some of these communities, showing what Inuit have done for suicide prevention. Collaborative community-based action is the best strategy for Indigenous communities for their well-being.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

v místnosti Havel (dříve Richter), vedlejší budova New York University v Praze

Malé náměstí 11, Praha 1 – Staré Město (1. posch., vchod z pasáže)

Zdeněk UHEREK,v.r., Alena MILTOVÁ,v.r., Luděk BROŽ,v.r., Daniela PĚNIČKOVÁ,v.r.

is a Senior Lecturer in history and international studies at Monash University (Melbourne, Australia). A specialist in the history of medicine and health in the USSR and 2010 Guggenheim fellow, she is the author of numerous articles and two award-winning books: Curative Powers: Medicine and Empire in Stalin’s Central Asia (2003) and Lamaze: An International History (2014). She is currently at work on a project about physician-activists in the global antinuclear movement.

How did an approach to natural childbirth advocated in the Soviet Union become a marker of feminist empowerment in the United States? Drawing on a wealth of archival research, Paula Michaels excavates the surprising history of the natural childbirth movement as a front in the Cold War. She traces the one the story of psychoprophylaxis, also known as the Lamaze method, from its origins in the USSR in the 1940s, to its dissemination in France in the 1950s and its popularisation in the United States in the 1960s and 1970s. Finding inspiration in the insights of anthropologists of birth and paying particular attention to questions of gender and power, Michaels illuminates the historical, social, and political context sensitivity of this approach to natural childbirth in these varied national settings.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

v místnosti Havel (dříve Richter), vedlejší budova New York University v Praze

Malé náměstí 11, Praha 1 – Staré Město (1. posch., vchod z pasáže)

Zdeněk UHEREK,v.r., Alena MILTOVÁ,v.r., Luděk BROŽ,v.r., Daniela PĚNIČKOVÁ,v.r.

In critical nature-society studies, food sovereignty movements, such as La Vía Campesina, are among the more hopeful movements towards a global agro-ecological transition. Based on ethnographic fieldwork among the „zero budget spiritual farming“ movement in Kerala, this paper demonstrate how this food sovereignty movement represents a novel metabolic relationships between humans, soils and livestock. Emerging in the context of a protracted agrarian crisis and an epidemic of farmers‘ suicides the zero budget spiritual farming movement embodies hope by drawing on three registers: Firstly, it builds on the affective labor of restoring soil fertility and intimacy in human non-human relations by utilizing an innovative technology, putatively built on Vedic knowledge, of fermenting urine and dung of native cow breeds. Secondly, the movement aims at building alternative economic rationalities by insulating farmers from the market by avoiding certain substances such as hybrid cows, hybrid seeds and chemical biocides, and relations, such as loans, that are rendered demonic as well as by propagating a renunciation of consumerism. Thirdly, the movement rests on a self-reflective critique of science, in particular the agronomy of the Green revolution. Presenting the case of zero budget spiritual farming this paper argues for a perspective in agrarian nature-society studies that combines insights into the hybrid natures of agriculture and emerging affective politics in agroecology with a political economy perspective. This movement gains as much of its force from being situated in the context of a neoliberal political- ecological crisis and its critique as it does from its emerging ontologies produced by practices of care and affect.

Leader of Junior Research Group C 15 „Agrarian Alternatives: Agrarian Crisis, Global Concerns and the Contested Agro-Ecological Futures in South Asia“

ČTVRTEK 30. ŘÍJNA 2014 OD 16.30 HODIN

místnost Masaryk, 4. patro hlavní budovy New York University v Praze
Malé náměsto 2, Praha 1 – Staré Město (vchod z náměstí )
vystoupí: Hana Červinková
Paměť, dědictví a městský marketing v neoliberální éře

ČTVRTEK 27. LISTOPADU 2014 OD 16.30 HODIN

místnost Havel (dříve Richter), vedlejší budova New York University v Praze
Malé náměsơ 11, Praha 1 – Staré Město (vchod z pasáže)
vystoupí: Daniela Pěničková
Od Herberta Meada k Veeně Das: Emoce a morálka v psychologické antropologii

PAMĚŤ, DĚDICTVÍ A MĚSTSKÝ MARKETING

V NEOLIBERÁLNÍ ÉŘE

Hana Červinková se bude ve své přednášce zabývat polskou Vratislaví – městem, jehož rychlý ekonomický rozvoj v posledních letech je všeobecně považován za příklad úspěšné transformační politiky vedení města. Poukáže na neoliberální charakter této politiky, která úzce souvisí s propojením ekonomické strategie rozvoje a městského marketingu. V příspěvku bude vyzdvižena klíčová role, kterou v tomto procesu hraje přístup vedení města ke kulturnímu dědictví a paměti.

(Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha a Dolnoslezská univerzita, Wrocław, Polsko)

Hana Červinková získala titul Ph.D. na New School for Social Research v New Yorku v roce 2004 a docenturu složila v loňském roce na Dolnoslezské univerzitě ve Wrocławi. Je vědeckou pracovnicí Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze a vyučuje kulturní antropologii a pedagogiku na Dolnoslezské univerzitě v polské Vratislavi. Zde v roce 2003 založila Mezinárodní institut pro studium kultury a vzdělávání, který je dnes důležitým centrem programů mezinárodních studií a vědecké spolupráce. Je autorkou četných publikací na téma středoevropské transformace, antropologie města, pedagogické antropologie a akčního výzkumu. Je členkou prezidia Evropské asociace sociálních antropologů (EASA) a členkou Rady antropologie a vzdělávání v rámci Americké antropologické asociace.

OD HERBERTA MEADA K VEENĚ DAS:

EMOCE A MORÁLKA V PSYCHOLOGICKÉ ANTROPOLOGII

Euroamerické psychologické i klinické chápání tvorby emocí a jejich exprese je tradičně kontextualizováno v rovině niterních stavů a insƟ nktů jedince, kde je sociálně-kulturním a historickým faktorům s přesahem do morálního systému přisuzována role epifenoménu. Sociologie a antropologie sehrály historickou roli v tvorbě alternativního pohledu na emoce. Etnograﬁ e zprvu nezápadních a posléze západních minorit ukázaly, že racionalita, morální zodpovědnost a intersubjekƟ vita hrají v expresi emocí klíčovou roli. Přednáška Daniely Pěničkové mapuje vývoj antropologických pohledů stavějících na průkopnících sociálního pohledu na psychicky konstruované procesy chování, jako byli G. H. Mead, J. Dewey, až po současné vize formované politickou a feministickou antropologií V. Das nebo C. Lutz. Prezentované koncepty ilustruje na příkladech své etnograﬁ e závislosơ a léčby mezi naƟ vními americkými obyvateli v komparaci s etnograﬁemi psychických nemocí a sociálního utrpení dalších autorů ze střední Evropy a jižní a jihozápadní Asie.

Daniela Pěničková absolvovala studium obecné antropologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a doktorské studium kulturní antropologie na University of Oregon, v rámci kterého provedla tříletý etnograﬁcký výzkum závislosti se západními Apači ve státě Arizona. Specializuje se na výzkum a publikační činnost v oblasti kulturní medicínské antropologie se zaměřením na komparativní studia evropských a nezápadních psychologických a medicínských modelů. Spolupracuje s FHS UK v Praze v oblasti výzkumu a výuky medicínské antropologie, přednáší sociální studia na Anglo-American University v Praze a pracuje jako projektová koordinátorka v programu migrace v nevládní organizaci MulƟ kulturní centrum Praha. V rámci neziskového sektoru se angažuje ve výzkumu a tvorbě změn politiky ČR v oblasti zdravotní péče a veřejného zdraví v kontextu migrace ze třetích zemí do EU.

Gellnerovský seminář založen Jiřím Musilem a Petrem Skalníkem v roce 1998

v místnosti Havel (dříve Richter), vedlejší budova New York University v Praze

Malé náměstí 11, Praha 1 – Staré Město (1. posch., vchod z pasáže)

The title is borrowed from David Bordwell’s book: ‚Ozu and the Poetics of Cinema. ‘Poetics’ in this context “refers to the study of how films are put together and how in determinate contexts, they elicit particular effects”. And then, according to Milan Kundera, one role of the novel is to save European science from its narrowness – its “forgetting of being” – by putting die Lebenswelt back at centre-stage. But is ethnographic film supposed to do something similar for anthropology? Or is cinema, in any form, an epistemological interloper that has no legitimate place in social science? Who knows? But by analysing excerpts we can, at least, pin down a few ‘particular effects‘ of films going about under the rubric: ‘ethnographic’.

Gary Kildea (b. 1948 in Sydney) has worked professionally with film since 1965 and achieved international recognition with his documentary TROBRIAND CRICKET in 1974 which he wrote and directed in tandem with the US anthropologist Jerry Leach. Gary belongs to a group of talented Australian filmmakers such as Ian Dunlop and Dennis O´Rourke who, inspired by new technologies and cinéma verité, moved to Papua New Guinea just as the island country was approaching independence. “We were of a 60s liberal ideology where the idea of the equivalence of all cultures had arrived, learning to make documentary films differently was all tied up with learning to respect other people, the people you´re filming, more.” Dennis O´Rourke, with whom Gary co-directed ILEKSEN in 1978 (about the first national elections to be held in post-colonial independent PNG) described their approach: “It was only with our early work that their language, and the complexity of their thought, their poetry, was revealed to be exactly the same as ours.”
Gary will illustrate his lecture with clips from his most memorable films, including CELSO AND CORA (where he applies his sensitive observational filmmaking to a young couple surviving in the slums of Manila, Philippines) and KORIAM´S LAW (2005) which within the framework of a dialogue between a European anthropologist and a PNG indigenous philosopher reveals the true nature and sophistication of Cargo Cult.

Petr Skalník, člen MČSS a CASA

Gellnerovské semináře (GS) se od roku 1998 konají jako akce sekce sociální antropologie Masarykovy české sociologické společnosti (MČSS) a po svém založení i České asociace pro sociální antropologii (CASA). V roce 2013 se konalo 11 seminářů, šest v původní řadě, které byly garantovány Petrem Skalníkem ve spolupráci s Alenou Miltovou a Zdeňkem Uherkem, pět o Střední Evropě, svolávaných Johannem Aransonem a Nicolasem Maslowskim. Zatímco původní řada představila i zahraniční referenty, středoevropská řada dala příležitost vystoupit s referáty tuzemským badatelům. V původní řadě Gellnerovských seminářů se uplatnily zejména referáty sociálně antropologické, i když hlavní událostí byl 130. GS, organizovaný 21.2. 2013 k nedožitým 85. narozeninám Jiřího Musila, iniciátora a spoluzakladatele Gellnerovských seminářů. Tento seminář, na němž promluvili zejména politický geograf Petr Dostál a sociologové Michal Illner, Johann Arnason a Marek Skovajsa, byl hojně navštíven a diskuse byla opravdu živá. Jiří Musil je nadále inspirující osobností v české společenské vědě, což dokázal i 137. GS, na němž dne 31.10. 2013 vystoupil Marek Hrubec o Jiřím Musilovi jako sociologovi středoevropského města. Z antropologicky zaměřených GS se setkal s velkou odezvou 135. GS, na němž o svém novém výzkumném projektu, týkajícího se slovenských Romů v místní samosprávě, zasvěceně informoval David Zdeněk Scheffel z kanadské Thompson Rivers University. Diskuse pokračovala v nedaleké vinárně.

Vrátím se však popořadě k ostatním seminářům. 129. GS se konal 24.1.2013 a v středoevropské řadě vystoupil historik Jan Křen na téma Střední Evropa v dějepisectví a současné politice. 131. GS byl opět součástí středoevropské řady. Dne 7.3.2013 promluvila politoložka Vladimíra Dvořáková na aktuální téma Budování či rozkládání státu v postkomunistické Střední Evropě? Hned 14.3. 2013 o problematice občanské participace v jedné západoslovenské vesnici promluvila anglicky na 132. GS Yuko Kambara-Yamane z The University of Kitakyushu v Japonsku. Účastníci byli fascinováni výzkumem japonské badatelky, která se naučila slovensky, aby mohla kvalitně provést svůj výzkum. Aktivistický výzkum u chicagských nízkopříjmových Afroameričanů v neoliberální době přiblížila na 133. GS dne 11.3. 2013 Pauline Lipman, specialistka na vzdělávací politiku z University of Illinois at Chicago, USA. Další středoevropský seminář nabídla historička Eva Irmanová, která na 134. GS, jenž se konal 18.4. 2014, promluvila na ožehavé a stále jakoby aktuální téma Mad’arsko a Versailleský mírový systém. Poslední jarní setkání bylo s historikem Janem Rychlíkem, který na 136. GS dne 16.5. 2013 posluchačům přiblížil tématiku Česko-slovenských vztahů ve středoevropském kontextu. K sociální antropologii příznivce seminářů vrátil dne 21.11.2013 Yasar Abu Ghosh svým výkladem o Konceptu peněz chudých: od primitivních peněz k teorie hodnoty. To byl již 138. GS. Posledním GS byl 139. dne 12.12. 2013, kdy promluvila maďarská Američanka, ekonomická socioložka Zsuzsa Gille z University of Illinois at Urbana-Champaign, která do jara 2014 působí jako hostující profesorka na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Téma bylo zároveň velmi obecné a specifické a to pod názvem: Is there a Global Postsocialist Condition? The Case of the Hungarian New Right.

Gellnerovské semináře probíhaly i v roce 2013 v družné atmosféře, již podtrhovalo nabízené červené víno, tak charakteristické pro semináře Arnošta Gellnera. V roce 2013 skončil po více jak 15. letech jako svolavatel Petr Skalník a předal organizaci GS do rukou Aleny Miltové a Zdeňka Uherka. Nadále počítáme s organizačním příspěvkem Johanna Arnasona a Nicolase Maslowskiho co do středoevropských seminářů.

Petr Skalník, člen MČSS a CASA

V roce 2009 se stal Gellnerovský seminář společnou aktivitou MČSS a nově založené CASA (Česká asociace pro sociální antropologii). Svolavateli byli Jiří Musil za MČSS a Petr Skalník se Zdeňkem Uherkem za CASA. Seminář se sešel devětkrát a nadále zůstal důležitou platformou pro výměnu názorů zejména sociologů a sociálních antropologů, ale také historiků, etnologů, filozofů, přičemž je zvláštní pozornost věnována prezentacím doktorandů a dalších mladých kolegů. V referovaném roce jsme měli jistou převahu referátů, zajišťovaných ze strany CASA. Věříme, že v roce 2010 bude více prezentací nabídnuto členy MČSS. Rok 2009 byl také významný výrazným podílem zahraničních referujících.

V lednu se konal 96. seminář na téma Německá etnografie Čech a společenské konsekvence jejího praktikování. Referentem byl doc. Petr Lozoviuk, Ph.D., který ač odchovanec pražského Ustavu etnologie na FFUK působí již několik let na Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde Dresden. V únoru 2009 přijel do České republiky významný nizozemský sociální antropolog, který se specializuje na symbolickou antropologii, Prof. Dr. Jos. D.M. Platenkamp, který od 90. let minulého století je ředitelem institutu sociální antropologie na severoněmecké Westfälische Wilhelms-Universität Münster. Jeho tématem byl jeden z výstupů jeho dlouhodobého výzkumu v Laosu: The canoe-racing ritual of Luang Prabang. Již po několikáté vystoupila na GS Mgr. Vendula Řezáčová, doktorandka v oboru sociální antropologie na katedře sociologie fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V březnu 2009 hovořila anglicky na jedno téma ze své budoucí dizertace Negotiating manhoodin post-apartheid South Africa:Precarious transformations of Tshivenda-speaking labour migrants into religious leaders. Devadesátý devátý Gellnerovský seminář na téma Reemigrace a usídlování volyňských Čechů v interpretacích aktérů a odborné literatury zajistila dr. Jana Nosková, vědecká pracovnice – postdoktorand EÚ AV ČR. Posledním seminářem prvního půlroku 2009 byl jubilejní 100. GS na téma Navigating Human Terrain: On Anthropology and Counter-Insurgency in Afghanistan. Referentem byl hostující profesor na FHS UK prof. David B. Edwards, W. Van Alan Clark Professor of the Social Sciences, Williams College, USA.

Po prázdninách v září 2009 byl dalším zahraničním referentem skvěle česky hovořící islandský sociolog Johann P. Arnason, emeritní profesor sociologie na La Trobe University v Melbourne; Austrálie, který od roku 2009 působí jako hostující profesor na fakultě humanitních studií UK v Praze. Ten hovořil na vděčné téma Poznámky ke Gellnerově filozofii dějin. Prof. Arnason také zorganizoval spolu s FHS UK v listopadu speciální Gellnerovskou dílnu na téma „Ernest Gellner: Struktura dějin a teorie modernity,“ na níž vystoupila řada dřívějších přispěvatelů do Gellnerovských seminářů (Jiří Musil, Miroslav Hroch, Luboš Kropáček, Petr Skalník, Marek Skovajsa). V říjnu 2009 se konal 102. GS na zajímavé téma Recruiting Agencies: The Role of Recruitment Firms in Czech Healthcare Worker Migration. Šlo o nábor českých ošetřovatelek na práci v Saúdské Arábii. Přednášející byla doktorandka s českými předky Heidi Bludau z Indiana University, Bloomington, Indiana, USA. V listopadu zavítal do České republiky další badatel s českými kořeny a to v USA narozený ekonomický historik Bill Freund, emeritní profesor na jihoafrické University of KwaZulu-Natal. Ten posluchače seznámil na 103. GS se svým nedávným výzkumem v Kongu, The African Middle Class of Kinshasa; A Gridlocked City in a ‚Fragile‘ State 1960-2010. Nakonec se 10.12.2009 konal 104. GS s referátem na téma Cizinecké komunity v městském prostředí: velká města v České republice, který přednesl dr. Zdeněk Uherek, ředitel Etnologického ústavu Akademie věd České republiky.

Pro rok 2010 počítáme s více referáty, zajištěnými ze strany MČSS a máme k tomu příslib pomoci dr. Aleny Miltové, která se tak stane čtvrtou svolavatelkou Gellnerovských seminářů. Věříme, že semináře budou nadále vyhledávanou příležitostí k prezentování probíhajících a završených výzkumů a vyzýváme tímto členy obou společností/asociací k zasílání návrhů témat referátů na elektronické adresy svolavatelů Gellnerovských seminářů: ceu.musil@volny.cz, petr.skalnik@upce.cz, uherek@eu.cas.cz a miltova@chello.cz.

Zvoucí instituce	Katedra sociální a kulturní antropologie, Fakulta filosofická, Univerzita Pardubice
Zvoucí člen CASA	PhDr. Hana Synková, Ph.D.
Přenášející	Mgr. Kateřina Mildnerová, Ph.D.
Předpokládaný název přednášky	Mapování historie, identity a pojetí domova u tzv. Nabibijských Čechů žijících v současné době v Namibii

Zvoucí instituce	Katedra sociální a kulturní antropologie, Fakulta filosofická, Univerzita Pardubice
Zvoucí člen CASA	PhDr. Livia Šavelková, Ph.D.
Přenášející	Mgr. Martin Heřmanský, Ph.D.
Předpokládaný název přednášky	Vizuální aspekty subkulturních formací

Zvoucí instituce	Katedra kulturních a náboženských studií, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Zvoucí člen CASA	Mgr. Luděk Jirka, Ph.D.
Přenášející	doc. PaeDr. Hana Horáková, Ph.D.
Předpokládaný název přednášky	Co to je kultura? Antropologické pojetí kultury.

Zvoucí instituce	Katedra sociologie, Institut sociologických studií, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova
Zvoucí člen CASA	doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
Přenášející	Mgr. Zuzana Sekeráková Búriková, Ph.D.
Předpokládaný název přednášky	Život v cudzích domovoch: au pair a ich izby v londýnskych domácnostiach

Kandidáti na předsedu/předsedkyni

Adam Horálek

Markéta Zandlová

Kandidáti na člena/členku předsednictva

Nikola Balaš

Jakub Grygar

Adam Horálek

Jaroslav Klepal

Michal Lehečka

Barbora Stehlíková

Markéta Zandlová

VÝSLEDKY 5. ROČNÍKU SOUTĚŽE O CENU CASA (2020)

VÍTĚZ KATEGORIE BAKALÁŘSKÝCH PRACÍ

VÍTĚZ KATEGORIE MAGISTERSKÝCH PRACÍ

JOSEPH GRIM FEINBERG

Úvahy o antropologii a filozofii

NOVÝ TERMÍN KONFERENCE

17. – 18. 4. 2021

Etika v sociální antropologii: Křehké rámce

Program workshopu:

.

Výsledky 4. ročníku Soutěže o cenu CASA (2019)

Vítězka kategorie bakalářských prací

Vítězka kategorie magisterských prací

.

Výsledky 3. ročníku Soutěže o cenu CASA (2018)

Vítězka kategorie bakalářských prací

Vítězka kategorie magisterských prací

Výsledky výběrového řízení 1. kola (podzim 2018)

Výsledky výběrového řízení 2. kola (jaro 2019)

Výsledky 2. ročníku Soutěže o cenu CASA (2017)

Vítězka kategorie bakalářských prací

Vítěz kategorie magisterských prací

Čestné uznání v kategorii bakalářských prací

Čestné uznání v kategorii magisterských prací

Výsledky výběrového řízení 1. kola (podzim 2017)

Výsledky výběrového řízení 2. kola (jaro 2018)

Výjádření podpory Central European University

v Budapešti

Výsledky 1. ročníku Soutěže o cenu CASA (2016)

Kategorie bakalářských prací

Kategorie magisterských prací

ČTVRTEK 30. ŘÍJNA 2014 OD 16.30 HODIN

ČTVRTEK 27. LISTOPADU 2014 OD 16.30 HODIN

PAMĚŤ, DĚDICTVÍ A MĚSTSKÝ MARKETING

V NEOLIBERÁLNÍ ÉŘE

OD HERBERTA MEADA K VEENĚ DAS:

EMOCE A MORÁLKA V PSYCHOLOGICKÉ ANTROPOLOGII

Petr Skalník, člen MČSS a CASA

Petr Skalník, člen MČSS a CASA